Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Večerní

13. 04. 2010
2
4
757
Autor
Máta

 

A tak jsem minula poslední výhybku

a zvedla se z pohodlné pohovky

od filmu života.

 

Vybrala jsem si nový domov,

kraj prosvícený umělými světly,

bohatství knih a

hloubku lidské myšlenky.

 

A utekla jsem mezi tiché stíny vědění

a dokonalých katalogů názorů, lehkých,

jako pavoučí síť.

 

A slunce bylo uvnitř mě

a lístky kopretin odvál první letošní sníh

a třpytivý smích vlnek od kolem proplouvající loďky

přinesl nový den.

 

Stopy malinkých mušliček

v písku rozezněly zvony srdce.

 

Tak jemný klapot ubíhajícího času přinesl uklidnění

a vrásky nadšení na hladkou tvář.

 

A tak jsem minula poslední výhybku

a vstala tak z pohodlné pohovky

od filmu života.

 

A když se nadechnu,

cítím jeho vůni

a se slzami v očích

hladím ranní mlhu pod hvězdami.

 

A zvonivé struny podzimního mrazíku

zpívají o letních motýlech

a smutných rudých kytkách

za večera rozkvetlých.

Snad hlavy k zemi smutně klonících…

 

To jejich vůni cítíš,

to jejich smutek bereš na svá víčka.

A pomalu zavíráš herbář snů.

Tak krásné sny má růže bez trnů.

 

Jdu snít.


4 názory

Romarin
13. 04. 2010
Dát tip
Promiň, nejen, že se mi komentář vložil 2x, ale ještě jsem v něm vyšila hrubku... Víčko je samozřejmě s "i"! :-)

Romarin
13. 04. 2010
Dát tip
Má to hodně do sebe, ale škoda některých frází a drobných klišé, opotřebovaných slov jako slzy v očích, smutek na výčkách nebo zvony srdce... Jinak fajn, příjemně "ženské", citové psaní... Tip!

Romarin
13. 04. 2010
Dát tip
Má to hodně do sebe, ale škoda některých frází a drobných klišé, opotřebovaných slov jako slzy v očích, smutek na výčkách nebo zvony srdce... Jinak fajn, příjemně "ženské", citové psaní... Tip!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru