Chvalozpěv o dveřích dokořán

Budiž v mozcích myslitelských záplava bouřková
Aby se v ten čas příhodný
Myšlenka nová jako víno urodila
Jako první letní den, jako světlo svíčky v katakombách.
 

Ale kdyby nových rukou mávání již nebylo
A nestála by pevně naší víry svoboda.
Snad i všechny vážné věci zčernaly
Při náhlém přistižení, že moudrost jejich zchladla.
Kdyby zkrátka musela jiná přijít doba, než kterou jsme čekali.
Potom jako kleteb stín by nás to možná zabilo.

Ale já vím
O rámu otevřených dveří, vítají mě dokořán
Obnažené do chodeb, obnažené a bez těla.
Kynouce do ložnic ke spánkům kojeneckým
Ale já vím
O chutích těch nebeských dvoran.
Kde vyléčené malomocenství už duše hríšných netrápí.

Stane se, že fantastické hvězdy
Odejdou pak se zvony do Říma.
Zbyde nám bronzová obloha
Zůstane obava z veliké věci
Děl, která nestihli jsme vykonat
A která ve snu s námi se bojí.
Nikdo v té době nebude zticha
Jen tvoje hrdinství.
Za rohem antikrist si už své dýky brousí
Není už síla a přesto jsme tu my.

A možná až pocítíš oblačnost dusnou.
Srdce, keré spoutaností křičí.
Uvidíš světlo ze dveří právě otvíraných.
A svoje slavnostně volající štěstí.
Zbavené otrav povinnosti k nechtěnému
Vylhanému bohu.

Využij čas, dveře jsou dokořán
A život na dosah
Využij čas a zatancuj
Vstříc radosti z pocitu rozednění
Kam tužeb tvých tě nesl pták.