Zimní kratochvíle

Dorazil jsem do bytu. Konečně. V té zimě mi umíraly mozkové buňky, né že by umíraly víc než normálně, ale v té zimě jsem to fakt cítil. Zul jsem si boty ze zmrzlých nohou a šel do koupelny. Tam jsem si sundal ponožky a snažil se dát postupně každou nohu do umyvadla, ale byly moc slabé. Když jsem měl nohu v umyvadle, druhé koleno se mi podlomilo, umyvadlo nevydrželo moji váhu a spadlo. Voda byla všude.

Tak pěkný večer to mohl být, mohl jsem si třeba něco číst, nad něčím přemýšlet. Ne, já vlastně stejně věděl, že se to všechno posere. Už ráno jsem věděl, že vůbec nemám vstávat.

Nahý a zmoklý jsem samým šílenstvím vyběhl z bytu..