prvni lov

Milióny kapek se začínají třpytit ve svitu vycházejícího letního slunce. Ty spousty lesklých perliček jež se vznášejí nad burácivou vodní masou, řítící se z velkého říčního jezu. Z jezu, který je překážkou stovkám, možná i tisicům ryb, které se mohutnými skoky pokouší tuto bariéru zdolat. Támhle bělice , támhle zas pstruh mohutným skokem se přenesl přes člověkem vytvořenou prekážku, aby o kus dál proti proudu zkusil při lovu svoje štěstí.Támhle o kus dál je jedna, dozelena vybarvená štíhlá muška, jež se vznáší nad hladinou. Je však přílliš malá na to aby se vyplatilo na ní plýtvat drahocenými silami. Raději tato nádherná ryba s nádherně duhově vybarvenými boky bude vyčkávat na jednodušší úlovek. Krásná pestrobarevná vážka letící těsně nad vodní hladinou vypadá jako veliká dobrůtka, ale její rychlé manévry dávají znát, že pokus o útok by dopadl asi nezdarem. A tak dál číhá nehnutě a čeká na ten správný okamžik. Se svým zbarvením není seshora skoro vůbec vidět. Matka příroda jí perfektně pro její způsob života vybavila barvani jež jí v tomto prostředí perfektné maskuji. Jen duhove boky zaři do dálky aby přilákaly v době třeni samice z dalekého okolí. Náhle se na hladině objeví zelenomodře vybarvená krásná veliká masařka, její syté vybarvení proráží vodu jako blesk. Na první pohled vypadá jako bez života, ale v dalším okamžiku se okolo ní na hladině utvoří vodní kola což je jasné znamení jejího vyprchajícího života.Onen pstruh se nepatrným pohybem ploutví ostražitě přibliží ke své kořisti, ještě jednou se rozhlédnout, pečlivě zaměřit svůj cíl, rychlý výpad a kořist je ve velké, malými zoubky vyzbrojené tlamě. Teď rychle ke dnu kde je největší bezpečí při polykání kořisti. Nedaleko se potulouala vydra a ta by dokázala pochutnání na kořisti pěkně pokazit. Ještě kousek a vychunat si uspěšný lov ... . Když tu nejednou ostrá silně bodavá, pálivá bolest projela celým jejím tělem. Vylekaný a vyplašený pstruh se snaží uniknout někam do bezpečí. Někam, kde nebude této nesnesitelné bolesti. Avšak mocná neviditelná síla mu brání plavat směrem kterým by chtěl, ba naopak něco tajemného a silného ho táhne k protějšího břehu, kde není vymletých kořenů, kde neni velkých podemletých kamenů pod kterými bývají díry jako stvořené k úkrytu. Opět ta silná bodavá bolest jež nutí onu ubohou rybu plavat tam,kam by se nikdy sama nikdy ve dne neodvážila. Ve svitu toho krásného ranního slunce najednou spatří slabou, skoro neviditelnou jakoby šňůru z pavučiny jež od její tlamy vede rovnou k druhému břehu. Pryč ! ! Pryč od tohoto břehu, pryč od té pavučiny, již instinktivně tuší, že jediná cesta ke svobodě je zbavit se prokleté zelenomodré mouchy jež jistě zůsobila tu nesnesitelnou bolest, tu nesnesitelnou sílu která jí táhne směrem k jejímu konci. Instinkt řiká, ze tahle síla, která jí táhne někam pryč, jež jí způsobuje onu bolest je koncem jejího svobodného života, koncem jejîch lovů v téhle nádherné tůni nad jezem ve které strávila celý svůj život. Ale ať se snaží jak chce moucha nejde vyplivnout. Instinkt jí napovídá, že má posledních pár okamžiků, na záchranu holého života. Támhle pod ten kámen, tam se ukrýt, tam se schovat a počkat až tohle všechno zmizí. Až zmizí ta bolest, až zmizí ta síla jež jí táhne pryč z jejího domova. Poslední vypětí sil, poslední pokus o záchranu,už chybí jenom kousek k tomu vytouženému cíly, ale ty síly tak rychle ubívají a ta nesnesitelná bodavá bolest, ta pavučina jež ji táhne tam někam odkud jistě není návratu. Síly už je pramálo už se sotva drží aby se neotočila břichem vzhůru. Sbohem řeko, sbohem domove, sbohem mé milované mušky a mouchy, ty jeze nad nímž bylo vždy tolik dobré potravy.Ona stříbrná pavučina jí vytáhla ven z její milované vody, rovnou do rukou mladého pytláka jež se celý klepe vzrušenim ze svého prvního lovu. Poprvé v životě okusil atmosféru lovu. Mladý pytlák bere se slzami štěstí v očích do ruky ulovenou rybu. Opatrně jí vyndavá z tlamičky háček, háček jež rybě způsoboval onu nesnesitelnou bolest. Háček, který je omotán spoustou barevných vláken, která ve výsledku vypadají jako pěkně vypasená masařka. Kolik večerů ztrávil tento pytlák než se mu podařilo tuto pěknou mouchu uvázat, už ani sám neví, ale snad tisíckrát si při tom představoval tento okamžik. Chvíly, kdy na svojí vlastnoručně uvázanou mušku chyti svoji prvni rybu. Avšak ani v těch nejsilnějších představách nebyl tento zážitek tak silný jako skutečnost. Pytlák bere do ruky nůž, a ryba, která dala do svého životního souboje všechny své síly se se svým osudem již smířila, přestala se mrskat na zelené, ještě ranní rosou pokryté trávě. Mladý pytlák si je toho vědom a tentokrat se slzami litosti v očích ukončuje svému soupeři jeho trápení. Stal se pytlákem, jako většina rybářů. Který rybář nezačal svůj lovecký život podobným způsobem, kterého rybáře po jeho prvních lovech nebolelo za krkem, jak se pořád ohlížel jestli nejde porybný ? Slunce již povylezlo o pořádný kus výš, ještě chvíly a bude stát nad hlavou. Vydra u druhého břehu hledá bezpečné místo na kterém se bude moci vyhřívat na sluníčku, nad ní v korunách stromů řádí veverka a jen tak pro radost předvádí světu své krkolomné skoky. Novopečený pytlák uklízí své věci do kapes, balí rybu do mokrého šátku a utíká k domovu. A o kus dál po proudu přeskakuje velký pstruh jez aby nad ním v klidné vodě ulovil pár mušek.