Vypuštěná řeka

Asi jsem se narodil příliš nahý,

jsme totiž jako stáhnutý z kůže,

každý pohyb, pohled bolí

a to jsem jenom dávno řekl své sbohem.

Neskrývám pocit radosti,

vážně rád dýchám čerstvý vítr,

ale příliš jsem se naklonil nad záchodovou mísu,

cítím se spláchnutej s posranou hlavou, co si tak strašně vymýšlí.

Nikdy jsem neprorážel dav,

nikdy jsem opravdu nemlátil,

ale když někdo viděl moje slzy,

cítil jsem víc než prvněnadechnutí.

A přitom všem nelituji,

jenom si připadám ztracený,

nebojím se lokty brodit davem, hlava nehlava fackovat,

dokonce to ze mě shazuje zamyšlení.

Ale snad z malichernosti,

nebo protože nemám už proč, nebo sem takový už byl,

nechávám dav okolo mě plynout,

já se neztratím, budu tu navždycky,

vylitý před sebou klečet a doufat,

že se má ruka něčeho zachytí.