2. Zklamání a pády.

Zdravím milé čtenáře předkládám před Vás své výtvory z raného mládí i z mého pubertálního věku poznamenané hormonální smrští a hledáním sama sebe. Jedná se o především milostné básně vyprovokované různými setkáními s různými dívkami v průběhu mojí cesty k dospělosti. Najde se tu tedy nezralost i naivita mládí, přechod od naděje k beznaději a pak zase k naději, dozrání a zralost a občas i možná něco veselého. Dovolil sem si zařadit své výtvory do čtyřech celků které vystihují rozpoložení při psaní a v podstatě jsou i chronologicky seřazeny. Buďte shovívaví přece jen je to moje prvotina. Většina děl byla sepsána před více jak dvaceti lety a jen pohnutí mé mysli mně donutilo to vůbec sepsat. Doufám že se pobavíte

Prostě bělásci.

 

Znát důvod bych chtěl

tvé nelásky.

Promiň mi to!

Nemohu pochopit

živoucí bělásky

rychle zmírající

pod křídly motýla

zabitých snů.

Mých snů o tobě.

Promiň mi to.

Zvědavost moji

pochopitelnou pro toho

kdo chápe

že mám srdce raněné

tvou páteční řečí

která sic hezká

neutěšujíc však

v citovém bolu.

V lásce končící

zas kamarádství se rodí.

Slabá útěcha pro bolavé srdce

rozervaných květů lásky

myslící jen na bělásky

plémě všech černých motýlů

pod křídly motýla všech snů.

 

 

 

Balada o jednom pádu

 

Padlas mi dívko do oka

tak jako smítko

nedá se vymést.

Spadlo až do srdce

a klíčí, do poupěte.

Po prvních slovech tvých, umírá

snad nikdy nevykvete.

Však dívám se na tebe

a poupě vstává

zas znova kvete

budí ho moje naděje.

To poupě zárodek lásky

jak fénix vstává z popela

vždy probudí ho naděje

a nevzdává se.

Nezabíjej ho slovy

prosím.

Anebo zabij úplně

vytrhni poupě lásky

i s kořeny

zabij a uvrhni

do beznaděje.

Bolesti rány přebolí

vykvete znovu láska

padne zas smítko do oka

vyklíčí nová láska.

A ta snad už pokvete

neb beznaděj je strašná.

Snad láska zemře docela

už nikdy nepokvete.

Nezabíjej ji prosím

vždyť má žít

to co tak krásně kvete.

 

 

Nervový uzlíček

 

Když tě vidím

city bijí do mé

zmučené nervové soustavy

která se z posledních sil

ovládá aby nevybuchla

ve zlomu pláče a deprese.

A tak nepoznán svým bolem

proplouvá zmrzačeným

dějem lásky, která

v zárodku musí, ač nerada

zakrnět v kamarádství.

 

Minulost.

 

Já, ten kdo miloval

tebe, tu dívku

musíš pochopit

ne z rozmaru

ani z chtíče.

Čistý cit vloudil se

do mé čerstvě

probuzené mysli

po smrti ve zklamání.

Neptej se na vyhozené klíče

tím zraňuješ mou duši

která trpí

za to co dělá špatně

nehodí se rozjitřovat rány

a budit špatné svědomí.

Nechci vypadat jak

citový grázl

který využívá tvých slabostí.

Jen já vím

že to není pravda.

A to bolí.

 

 

Že bych měl duši?

 

Černé stíny rozdupali

sen čisté lásky

v mé mysli

po mém vyznání.

Černé stíny v podobě

tvé odpovědi.

A nutí být lhářem sobě,

v citové oblasti

nutí věřit že nevadí

odmítnutí,

věřit že chápu

černé stíny.

Andělé strážní

něhy a citu,

chraňte mou duši

bez bolu pláče

ve jménu citu.

 

 

Marnosti.

 

Motýl spánku

s tmavými křídly

přikryje večer

denní starosti.

Dá zažít ve snu

mnohé radosti

a klid se rozhostí

v duši rozjitřené marnou láskou.

Tou láskou co kvete

jen v jednom srdci

a sama pak, je odsouzena

k zániku.

Milosrdná křídla

motýla noci

motýla všech snů.

 

 

Pohřební.

 

Nemožnost citu

ubíjí k smrti

ducha radosti lásky.

Co brání mysli

vstoupit do citu lásky?

Strach ze smrti

citu umírání,

bolesti rány v mysli

zatížené láskou zbytečnou,

možná planou,

která pak pomalu

bolestně vyhasíná.

A bolí rána na duši

tolik že nikdo netuší

zdali ta mysl zmožená

ví ještě co je láska.

Bušení srdce život

že znamená

cit a souzvuk duší

co je to láska vzájemná

ta mysl už jen tuší.

 

 

Co bych chtěl.

 

Chtěl bych tě mít rád

tak abys i ty ráda měla.

Chtěl bych tě mít rád

pronájem svého těla

pro lásku

pro nájem svého těla

pro lásku, pro cit,

pro ten přenádherný pocit

mít někoho rád.

Blízkost milované bytosti

budí cit s novou silou,

nevyslovitelně krásný

pocit.

Lásky pro cit.

 

 

Řetízek.

 

Řetízek chtěl bych ti dát

na důkaz lásky svojí.

Abys věděla že měl tě rád

básník, romantik, snílek

s cituplnou duší.

 

Řetízek sem ti dal

tak abys věděla

že mám tě rád

celou svou duší

že mám rád.

 

 

Přemýšlení (1)

 

Myslím na lásku

na lásku k té dívce

jež city mé ranila.

Myslím na lásku

k té dívce.

I když vzpomínka

ta v srdci zabolí.

 

 

Přemýšlení (2).

 

Myslím.

Myslím na lásku.

Na lásku k tobě

v očích smutek.

Pro lásku k tobě,

neslyšíš city.

Bijící srdce

bijící pro tebe.

Mám smutek v očích

pro cit a pro lásku.

Mám smutek v očích

pro tebe.

 

 

Vyznání (1).

 

Zkus cítit báseň

jako vyznání.

Vyznání lásky

ve tmě večer

k ránu.

Otevři srdce bránu

lásce jež zaplavuje nitro,

lásce jež schopen je cit,

lásce o kterou chci se podělit.

A s tebou sdílet cit,

milovat život

milovat žít.

 

 

Dopis v modré obálce.

 

Jsi dopis v modré obálce.

Obsah neznámý

a přeci tě znám

v modré obálce.

Co od něj čekat

snad lásku

snad přátelství.

Jsi dopis

na který hledím s úctou.

Jsi dopis který není mi určený.

Snad změní se to?

Snad se to nezmění.

---