večer nad poli

nad ztichlýmy loukami
mé oči bloudí
tmavnoucí lesy a v polích remízky
obloha večerní nad polními cestami

šedivé pyžamo dne
a noc ještě daleko
území nikoho
jen skřivan bojuje písní
vysoko nad zemí.

psi štěkají do měkkého ticha
rodiny k večeři usedají
země, ornice
klidně, a pomalu vzduchem a parou
dýchá

usedám na kámen odkusi
žulový solitér pod jabloněmi
já pražský amatér
myslím na silné a dobrosrdečné lidi
na ruce co nezahálí
na duše co tak blízko mají k zemi
ke kamarádu, kolegovi
sousedu i pražákovi.

již brzo stříbrný vůz
odveze mě
do města
do jiné země

bez ticha a vzájemnosti
do řinčení oceli
dupotu nohou
do lesa lidí
co vše smějí, a mohou
místa tolerance jiného druhu
extáze možností, požitků
dívek a povah
vytváří směsici, paletu, duhu

setká se vše
ve variacích liského kruhu

a já chci být mezi

pít nápoje radosti
obého druhu

budu pít a oslavovat
klid země
i milenku z betonu