Šofér

Déšť stíral z oken prach, šofér měl už hlad,
ona měla černý šat, za rohem měl svůj sklad.
Tam složil svůj truck, ale chtěla jet ještě dál,
šéf mu půjčil vůz, jeli cestu kus a ještě dál.

Vůz už krájel mrak, míjel je rychlej vlak,
co vez vagon plnej snů pravejch právě tak.
On chtěl být s ní, ale jak jí to vědět dát,
v zádech prach a slunce hold jim mohlo vzdát.

Dlouho zapomenuté sny přicházely podle cesty,
převáželi jenom šéfovi přes státy jeho vesty.
I když cesta byla dlouhá, prašná a klikatá,
k restu dojeli, když odbíjela už zase pátá.

Po večeři tím restem ona provoněla mátou,
vyplili skleničku víná už asi jen pátou.
Čas letěl a noc už měla na kahánku,
vyspali se líp než v nějakém zámku.

Další den byli za hranicí, kde vycházelo slunce,
teď už jezdí spolu. štěstí je cenná každá unce.
Vůz jede stále v dál, on je jen silnice král,
vedle něj sedí dáma a vítr si s motorem hrál.