O tom, jak Kudybrk se Psem hledali kámen, kterým byl ukamenován mučedník jménem Franta Fanta

Jo to vám bylo tak nějak předevčírem zítra, kdy jsme viděli v místních starynách článek, že byl usmrcen Franta Fanta, mučedník a vynálezce žlutavého bublinového moku, který prý pomáhal s nespavostí.

"Co ty na to ty pse? Pujdeme?"

"Mě se nikam nechce!"

"Kam jo... jak chceš. Jdeme!"

Šly jsme podle mapky, kterou nevytvořila zlošiřitelka Lola Kola. Lola hodila kamenem po Frantovy. Franta zhebnul. A my jsme šly hledat ten kámen, který má být úplně žlutý, pomáhat nám měla formule: Kde je blato, tam je zlato. Inu šli jsme hledat bahno.

A jak jsme tak šly, tak jsme měli pocit, že nás sleduje nějaký Kdebil, ten měl být, ale ve vězení, tudíš by to bylo opět velice nečekané, hlavně po minulém nečekaném oběvení. Ale on to opravdu byl Kdebil!!! Náš úhlavní nepřítel. Zlo v skoro lidské podobě. Zmetek. Svině svińská.

"Ahoj Kdebile, co ty tu?"

"Ahoj Kudybrku, to víš na procházku léčebnou, na procházku. Na procházku, která není hledání kamene zlatého, kterým byl ukamenován Franta Fanta."

"Ty to znáš tu informejšn?"

"Ne kdepak, proč?"

"Protože jsi to teď řekl."

"Ne fakt? A máš důkaz? nahráls to? Nebo máš svědka? Nebo co? hmm?"

"Ve skutečnosti ano. Můj pes Pes to viděl."

"Jo viděl jsem tě."

"Ten pes nemluví. Je to pes."

"A proč tedy řekl, že tě viděl?"

"To že řekl?"

"Ano řekl."

"A máš důkaz?"

"Ano mám. Vše si pečlivě pamatuji a zapisuju. Vlastně teď, když toto někdo čte, a on čte, tak už je to napsaný."

"Tomu jsem moc nerozuměl. Měj se pěkně, Kudybrku. Ahoj"

Nestihnul jsem nic říct. No a kámen jsem nenašel. To  je konec.

Konec