12 000 zel

Každý den jedu autobusem s kamením nudy
Trochu se bojím, ale on mě lechtá svým láskyplným pírkem smíchu.
Dovolí mi nemyslet na 12 000 zel, která se hromadí skoro už pod prahem ráje.
 

Někdy nás 12 000 zel lisuje jako víno na hodovní stůl Boží hostiny.
kdo ví jak chutná, kdo může povědět že zná
12 000 zel poschovávaných na zdech, polích, vnadech a smrtelných postelích.
Kdo mě dovedl na terč, na tečku planety země přesně uprostřed.
Když ani neznám střelce, zato tuším
12 000 zel na hrotech šípů čeká na své vystřelení.

Jediný muž, kterého mi dali znát.
Kterého mi k mému štěstí přikovali k boku
Je on, sedí tu se mnou v autobuse, lechtá mě svým láskyplným pírkem smíchu
A dovolí mi nemyslet na 12 000 zel rokujících u mé postele.