Kavárna Šero

Káva voní jako závrať

nad ní se kroutí chapadla dýmu

za oknem měsíc brčkem usrkává

z poháru noci

Napůl ve spánku

napůl v rozechvělém bdění

stříbrné záblesky

cinkají o bílý porcelán

Odkudsi z výšin

jak vodopád stéká tichý jazz

tlumený hovor

mísí se s namodralým tichem

Myšlenky přecházejí ve sny

vyryté do věčného stolku

na němž jako černé démanty

ulpívají slzy temnoty

Až spletitou síť noci

zběsilé ráno zpřetrhá

vyšleme tělo do světa za branou

ale naše duše

v kolébce vůní spát zůstanou