O Bohu

Asi už je na čase vysvětlení... Líbí se mi, že dumáte nad zmateností básně, s kterou jsem jí tehdy psala. Protože tak to bylo - zmatek, bolest, nepochopení, snaha najít nějaký záchytný bod, nějakou odpověď... Bylo mi sedmnáct a můj život byl, až na pomalu odcházející pubertu, v pořádku. Až do té doby, kdy někdo důležitý z mého života bez varování zmizel - ze dne na den, nečekaně, krutě, bolestivě a zapříčiněním druhé osoby, která k tomu činu neměla sebemenší důvod! Ta osoba mně blízká byla silně věřící. Tehdy jsem si říkala: tohle by přeci ten její Bůh nedopustil! Žádný není, to není jinak možné! Nevěděla jsem, co si myslet, co cítit, v co věřit, začala jsem se bát lidí a jejich nevyzpytatelnosti (byly to pro mě najednou zrůdy!)... Ale po několika letech mi došlo, že pokud v Boha nebudu věřit, nebudu věřit v to, v co tolik věřila ona a pokud v to nebudu věřit, odešlu ji do nikam. Pokouším se naleznout víru v Boha a při tom doufám, že ta osoba mně blízká došla své vysloužené cesty a klidu. Ale jedno je jisté: dokud budu žít já, ONA tu bude taky! Neodpouštím, ale postupně se zbavuji bolesti, touhy po pomstě a nacházím novou cestu k lidem.

Znovu se (s odstupem) vracím. Bůh je Stvořitel, nikoli léčitel. Rovněž nic nedopouští a ničemu (přímo) nebrání. Bůh je Světlo, Zdroj energie, která byla nutná k tomu, aby se „cokoli“ mohlo začít… (a dále vytvářet). Nicméně ta báseň se mi dost líbila, je velmi podnětná…

--- v to, či ono? Tak možná proto, že život má nějaký řád, systém, který je třeba dodržovat... protože vše, co se děje má svůj účel a smysl, i když ho momentálně nemusíme vidět /což je velmi moudrá myšlenka, kterou znám už od svých 16ti let... ne nevymyslela jsem jí, ale položila základy mé vyrovnanosti - její autor ví.../, tak možná proto to všechno? :).

Já z ničeho Boha (je jedno, jak budu nazývát to, v co věřím, důležité je, co cítím- resp. v něco věřím, zde není tak moc podstatné, zda to nazvám Bohem, ji jinak...) neviním. Dělá to mnoho lidí, kteří jsou možná zaslepení právě jen vírou a myslí si, že Bůh je doživotní náhradní rodič a ochranná ruka a pak ti, co nevěří a snaží se opírat se o důkazy "když tě má ten tvůj Bůh rád, proč to dopustil?", nebo si tyto otázky kladou ti, že mají zmatek... Tohle by bylo na delší debatu a bohužel, vzkazy jsou nepřesné, nevyjádří v tomto případě to, co živá debata... moc bych si přála tohle téma s Vámi probrat :c), ale i tak. Možná, že se životem můj názor změní, ale zatím myslím, mám už pár let v tom jádru jasno...Bůh "nadpřirozená síla", tu není proto, aby nám něco dokázala, aby se předváděla. Naše víra nám může dodat sílu, ale to hlavní je vždy v nás... a proč "nadpřirozená síla" nezabrání

Ani ve snu by nikoho nenapadlo vinit dávného sochaře z toho, že dopustil, aby byla v naší době nějakými vandaly poničena jeho socha. Boha však kde kdo viní ze všeho, co se dnes pod sluncem děje… Není to pošetilé…? P.S.: Přesto jsem rád, že se alespoň o pochopení snažíš…

Elfko, dobře. Pokud ti to pomohlo, mělo to pro tebe přínos a jsem tomu rád. Pro nás ostatní je to spíše ten zmatek. Bůh neni slovo natož aby bylo zmatené víra jsou okovy ale Bůh je svoboda náhoda je jen výraz pro ty co nevidí skryté souvislosti kdo jsme my a co víme aby jsme Boha odsoudili ... No, tak můžeš zase přemýšlet. Ale daleko lépe než přemýšlet, je cítit, žít a milovat. Je to jako studovat co je láska a nebo lásku žít a lásku je možné objevit v květině, západu slunce, v člověku a tak nějak podobně je to i s Bohem. Nenech se chytit do myšlenkových spekulací, do víry, to s Bohem nemá nic společného ...

Elfko, dobře. Pokud ti to pomohlo, mělo to pro tebe přínos a jsem tomu rád. Pro nás ostatní je to spíše ten zmatek. Bůh neni slovo natož aby bylo zmatené víra jsou okovy ale Bůh je svoboda náhoda je jen výraz pro ty co nevidí skryté souvislosti kdo jsme my a co víme aby jsme Boha odsoudili ... No, tak můžeš zase přemýšlet. Ale daleko lépe než přemýšlet, je cítit, žít a milovat. Je to jako studovat co je láska a nebo lásku žít a lásku je možné objevit v květině, západu slunce, v člověku a tak nějak podobně je to i s Bohem. Nenech se chytit do myšlenkových spekulací, do víry, to s Bohem nemá nic společného ...

Beda - a tys nidky nepřemýšlel o Bohu? O tom, zda je a nebo není? A nebyly to náhodou právě zamtené otázky, poloviční odpovědi, nebylo to celé tak trochu zmatek? Tohle dílo mi ten pocit velmi přiblížilo. Neříkám, že je dobré, ale líbí se mi ta nálada přemítání.

Pouze velká hromada zmatených písmenek ...

a zase to rýmování v hlavní roli