Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fotka

13. 11. 2001

657

Autor

Šivan

Tato se hodně líbí...

Fotka

píseň

Tak trochu zmačkaná

a přece milá,

v rámečku ze dřeva,

jen černobílá.

Vezmu ji do ruky,

která se třese.

Co ještě všechno

ta fotka snese?

Mám ji rád,

tu holku, co se na mě z fotky dívá.

S ní být sám

je to, co si teď přávám, když se stmívá.

Stále dál

já chtěl bych se dívat do těch očí.

Mám, já mám

ten pocit, že svět se se mnou točí.

Ta fotka přináší

radost i žal,

pár krátkých chvil

kdy ses ve světě smál.

Je v ní kus bolesti,

taky kus lásky,

je v ní dobrá odpověď

na zlé otázky

Mám ji rád,

tu holku, co se na mě z fotky dívá.

S ní být sám

je to, co si teď přávám, když se stmívá.

Stále dál

já chtěl bych se dívat do těch očí.

Mám, já mám

ten pocit, že svět se se mnou točí.

Šivan

16. 11. 2001

Dát tip

Stepca: naprostá pravda, poslední dobou to řeším tak, že první píšu pointu-poslední sloku (a refrén) a posléze počínající sloky... Amanda: opět díky

Šivan

15. 11. 2001

Dát tip

Děkuji za němé tipy...

Amanda

15. 11. 2001

Dát tip

Naaaadhera... jednoduche ale uplne je z toho citit ta samota a mraz... veceru ...zasah! !***

První sloky. líbí hodně Refrén: chce to asi slyšet poslední před ref.: ta se mi zdá nejslabší. Je to spíš místo pro silnější pointu nebo aspoň pro něco extra....., ale znám to. Dvě sloky po prvním refrénu bývá nejtěžší napsat. Ty už obvykle jen tak z propisky nevypadnou a to ani, když můza je na blízku. Tady už je člověk občas nucen zapřemýšlet, že?:-)