Můza Fénixová

Jara Agnes: moc děkuji za tvé návštěvy, brzy ti je oplatím :-)

:-) díky

Rozhodně jsem pro pokračovat v tomto, možná nějakou větší úvahou (třeba jako dílko) :-)

Jasně že jo. Sice mi nějak nesedlo to můzou-lůzou-blůzou (hlavně ta lůza :-)), ale mnohonásobně to vyvážilo tohle: když překročíme hranici nikoho tu čáru mezi rozumem a tělem To mne vedlo k tomu, co jsem psal. Díky za inspiraci. Můžem o tom klidně přemýšlet i dál. Protože tady někde jsou podstatné věci, o kterých se skutečně vyplatí přemýšlet...dřív než, tak jako u mně, už je vlastně asi pozdě:-)

Tak ani nevím, jestli se ti to aspoň trochu líbilo? :-)

Hranice sebesvěta. Nevím, zda jdou vůbec překročit. Zda ten pocit není jen touha, klam, iluze z očekávání. Iluze opakováním vyprchá, pravda se v něm naopak vyjeví. A slast, radost? Evoluční indikátor růstu správným směrem. Správné je to, co kdysi, mnohokrát, správné bylo. Slast z chvilkového růstu, vyvolaného především vlastním očekáváním - iluze. Slast z opakovaného expanzivního růstu, vyvolaného recipročním pohybem - pravda. Málokdo chce a umí růst k pravdě za hranicemi sebesvěta. Slastný okamžik je totiž jen možná brána mezi světy. Je rozdíl podívat se klíčovou dírkou, nebo hranici opravdu otevřít.