Jenom další závratě nad kontinentem Evropa

Aha
Ha ha
Pochopil jsem plnost, ztrátu, chutě?
Možná to byla jen krása němého filmu o budoucím ráji
permanentně proměnlivé polohy podstaty.
Víš, základ je vždycky stejný, stvoření bylo, vím, stvoření je
Před miliony lety a bylo i tohle úterý, lidé tu byli
Před časem nám ještě více podobní než jak se vidíš v zrcadle
A to ještě můžeš hádat, jestli se neměníš v hada či špiona
Pokrokové generace

Duši si ozdobíš
Náušnicemi z krepového papíru
Proměníš kousek historie lidstva v další polohu z kámasútry
Pohádáš se s člověkem, kterého si vážíš a následně
Necháš rozplynout kousek něčeho dobrého ve svých ústech jako symbol dobré oběti
Že všechno se mění a je proměnlivé, my, petiční výbor vesmíru už jaksi lehce víme.
my jenom nechceme své nádobí proprat ve vteřinové kráse nirvány.
Po nedávné procházce po parku nočních hrdinů, a já vím, že už je nemiluješ, poutají tě.
By konečně mohlo svítit slunce a my mohli zas pít den.