Shades of grey

zas po celkem dlouhý době

pluješ ve mně a já v Tobě

pár motýlů na blankytu

chycen v šachovnici citu

propletenec dvojice ve spirále prostoru

jeden v druhým stále hledající oporu

čas je jenom malichernost sama

jak človíček co plaví se na loďce pod hvězdama

nekonečná cesta krajem těla

jakoby svůj cíl na druhý straně měla

paprsku šíp prudce vniká tkání

když opona tmy ztrácí se za svítání

pomaloučku v dálce mizí

ten pocit, že tu nejsem cizí

kterej pravidelně buší

do spánků a v nitru duší

pahorek na vršku bytí

chytá lidi do svejch sítí

na tom kopci v mělkým hrobě

vznášíš se ve mně a já v Tob쨨¨¨¨¨