Improvizuj s vrahem!

Už když vešla do dveří, ucítila to. Ruka jí ztuhla a křečovitě svírala kliku. Všechno bylo na svém místě a přesto vnímala, že tu někdo byl. Přemýšlela, jak by se kdokoliv mohl nepozorovaně dostat do jejího bytu. Vždy si myslela, že je to její domov a teď ji opustil pocit bezpečí, který ji k tomuto místu odjakživa vázal.

Rozsvítila světlo v koupelně. Nadávala si do paranoidních zbabělců a přesto ji neopustilo tušení, že ne vše je tak, jak má být. 

"Kdo je tu?" ze zoufalství zvolala do osamělého bytu a  těžce dosedla na okraj své rohové vany. Pohled jí utkvěl na řadě řasenek, soukromé sbírce z posledního měsíce. Jedna z nich byla otočená dnem vzhůru. Věděla s naprostou jistotou, že ona by ji takto nikdy nenechala. Zvedla se a zamířila k poličce u zrcadla s úmyslem spravit to, co neudělala. Bílý papír s jejím jménem byl zastrčený za převráceným líčidlem. Třesoucí se rukou ho rozložila a začala číst.

ZÍTRA ODPOLEDNE!!!

Nevěděla co to znamená. Bezmyšlenkovitě vyběhla z koupelny a zamkla se v ložnici.

Sakra. Sakra. Sakra.

"Co po mně chcete?"

Pokusí se usnout a zítra uvidí. Rozestlala si postel a uložila se k spánku. Nevěděla co ji čeká, ale prozatím není důvod plašit a chovat se jako hysterka. Je přece racionálně uvažující žena.

* * *

Seděl za oknem ve vysoké kostelní věži a pozoroval ji jak zmateně a poplašeně pobíhá po bytě.

"Copak, snad se nebojíš, mrcho?!" pronesl do nočního ticha a jeho hezkou tvář hyzdil krutý úsměv.

"Ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal, Alix!" mumlal si pro sebe.

Sbalil dalekohled a vyklouzl postranním schodištěm do osamělé uličky. Slyšel pištět krysy v kanálu a přidal do kroku. Právě ho napadl skvostný nápad, jak prodloužit Alixino utrpení, až ji bude cpát do sudu a házet do jezera u města. Nevýslovně se těšil, jak jí vrátí to pokořování v dětství. Zatím si však musí pospíšit a dokončit přípravy.

. . .