v lese

uprostřed noci v tmavem lese.se pomaličku ke mne neco blíží.cely telo se mi strachem třese:a já se modlím k panubohu abych přežil bezobtíží.a tak stojim a tiše nasloucham.najednou neco vylitlo z trnek. ja co nejrychleji zlesa utikam.po X metrech běhu se v rychlosti otačím a koukám tam stádo srnek.v duchu si nadávám jeto se mnou možné přeci.za bílého dne hrdina a večer se bojim obyčejných věcí.