Neuvážené rozhodnutí...

Neuvážené rozhodnutí

Pospíchám…. Avšak čím víc pospíchám a snažím se jim uniknout, tím víc se přibližují! Téměř už běžím, přibližuje se! Sprintuju a naděje mizí… Začínám propadat panice, cítím, jak mě tlačí boty, hlavou mi bleskne myšlenka - proč jsem si je jen brala?

    Ano, už vím, chtěla jsem se líbit, chtěla jsem působit elegantně, chtěla jsem vypadat vyšší…ano, chtěla jsem! A teď už nechci, přeju si! Přeju si, aby mě někdo štípl a já se probudila, aby vedle mě někdo ležel, přitiskl si mě na svou hruď a chlácholil mě, že to byla jen noční můra, že už je to dobré… Přitiskla bych se k němu, schovala se do jeho náruče a opět usínala, třeba po dnešku opravdu budu usínat takhle, v něčí náruči…

     Ráno začalo jako každé jiné, zvoní budík, se šklebícím se výrazem ho vypínám a přemlouvám se vylézt z té teplé, útulné postýlky, do toho podzimního, deštivého dne… Obléknu si své nové šaty, nasnídám se, namaluji, vypiji kafe, zkontroluji žehličku, obléknu si své nové, elegantní černé boty na jehlách a ještě než odejdu, letmo se podívám do zrcadla, ano, sluší mi to…

     I když je venku ošklivě a jakoby se na mě všechno mračilo, já se usmívám, ba přímo zářím…

     Čím víc se blížím, tím víc ve mně stoupá adrenalin, mám strach a zároveň se těším, mé smíšené pocity mě naprosto pohlcují!

     Jsem téměř v cíly, na moment mi utkví v hlavě myšlenka odmítnutí, ale teď musím být pozitivní, nebudu přeci myslet na odmítnutí.

      A konečně, stojím tu, před kavárnou, která se tváří stejně pochmurně jako všechno ostatní.

      Jelikož je venku, tak jak je, kavárna doslova přetéká lidmi, kteří si chtějí dát šálek té lahodné kávy a opět o kousek uniknout únavě.

     Rozhlédnu se a snažím si ho představit, tak jak se mi kdysi snažil popsat, seznámili jsme se, jak se říká on-line, přes internet, kamarádka tak našla svého vysněného muže, tak jsem si řekla, proč to nezkusit?

     Můj sen se stává skutečností – vypadá přesně tak, jak jsem si ho představovala, jak jsem si přála. O něco vyšší než já, útlé, avšak svalnaté postavy s delšími, avšak ne úplně dlouhými hnědými vlasy, krásnými, do zelena zářícími očima a oblečen v elegantním saku.

     Naše pohledy se střetly, ten okamžik, který byl ve skutečnosti dlouhý jen zlomek sekundy, se zdál věčný, dívali jsme se na sebe a ani jeden nebyl schopen uhnout pohledem, jako by ten jeden na sobě měl magnet a ten druhý se od něj nemohl odtrhnout.

      Autobus, ano, právě ten naše pohledy rozdělil. Jakmile se zas zavřeli dveře za vystupujícími a nastupujícími lidmi, zařadil se do kolony aut a spěchal do toho zamračeného světa.

      Stál tam, přímo proti mně, dělilo nás už jen pár metrů, hlavou mi probleskla otázka, co bude až to bude jen pár centimetrů, řekneme se ahoj, rád tě poznávám, nebo se snad dokonce začneme vášnivě líbat, jak jsme si to tuhle oba zapáleni líčili přes internet? Co bude?

       A bylo to tu, stál pár centimetrů od mě, pozdravil mě a políbil na tvář.

       Mělo to být naše první opravdové setkání, poprvé jsme se měli pořádně poznat a na první pohled zamilovat a bylo to tak, povídali jsme si, odvolal své dopolední jednání, zašli jsme na oběd, a pak už opravdu spěchal do práce. Já dnes měla volno, stejně tak jako moje kamarádka, rozhodla jsem se tedy, že jí zavolám abych jí mohla sdělit své dojmy, domluvíme si sraz v nedaleké kavárně…

       A povídáme si, povídáme si o práci, o přátelích, o chlapech, o dětech a pijeme!

       Samozřejmě, že jsme to nestihli probrat tak rychle, jak jsme chtěli, a jsme veselejší, než jsme chtěli, loučíme se už za tmy…

       Vyrazím směrem domů, avšak se mi nechce obcházet celý park k zastávce, a tak po neuváženém rozhodnutí, s velmi veselou náladou se rozhodnu jít zkratkou…

        Slyším zvuky… dech, tlukot srdce, dusot bot….

        Pospíchám…. Avšak čím víc pospíchám a snažím se jim uniknout, tím víc se přibližují! Téměř už běžím, přibližuje se! Sprintuju a naděje mizí… Začínám propadat panice.

         Dotkne se mě, cítím špinavou, smrdutou ruku, jak mi utkvívá na rameni, zmocní se mě…! Promluví, cítím jeho dech, smrdutý dech po alkoholu cigaretách a týdny nečištěných zkažených zubů!

         A řekne: ,,Slečno, zapomněla jste si peněženku..."