Poslední půlnoc v Ósace

...

Když soumrak padne na osacké doky

dvě černé lodi vplují do zátoky

jak duo temných tajnosnubných krásek

Vnímám jen ticho nekonečně slané

přehusté vlasy čerstvě ostříhané

které si smrtka strká za opasek

Když večer zvedne sukni smutné gejši

mlčím jak hroby neboť nejsem zdejší

a křehkost chvíle důstojnost si žádá

Stojím jak anděl stokrát přikovaný

na kříži ulic které z Konohany

k přístavu míří a noc je ještě mladá

Chutná tak sladce jako výstřik jedu

zrychlený třikrát v bílém drobnohledu

kterým se dívám ohromený krásou

Svět kolem zemřel roztrojil se na tři

tvrdit že aspoň jeden z nich mi patří

je jako sushi balit oční řasou

Chutná pak trpce divně nejaponsky

a dnešní večer působí jak loňský

když čerstvost mizí mizí do ztracena

A přesto řekni macku je to omyl

že jsem si dneska vlastně uvědomil

že jsem tvůj muž a ty moje žena

Jen ty dvě lodi mlčenlivé stíny

a jejich plachty z lesklé brilantiny

jsou tu a míří míří do přístavu

Stojím a čekám ve tmě temně rudé

nevím co dělat netuším co bude

kam schovat ruce srdce a kam hlavu

Kam schovat slova která ze mě prýští

kam strčit rýmy které neroztříští

ani tvá něha co mě překvapila

Na půlnoc přišla tichá ovulace

chtěl bych ti lásko napsat o Ósace

že jsem tam byl

a tys tam se mnou

byla

.........................