Vzpomínka na den, který nastane 133 let po mé smrti

prázdné ulice oživly chladným větrem z pustin,

tupá stavení se rozezněla

netečností, která se zrodila v nedozírné minulosti,

slovy bez počátku a slovy bez konce; zatím.

A prach, neměnný, věčný,

od základů města až k vrcholkům nebeských věží

a zpět.

Přehmat.

V mém stínu je město teď mrtvé;

skončil každý,

kdo viděl ve svém stínu něco jako město.

Prach jediný neskončil, neměnný, věčný,

aby mohl odbýt svou každodenní pouť

Nebo ještě dvakrát.