Plavec O.

Plavec O.

Plavala ke mně žena nebo spíš matróna, která jako by právě vylezla z obrazu Paula Rubense. Baroku opravdu věrná, tak dva metráky dvacet čistého masa, sádla a zlatých šperků. Vlastně překvapivě vypadala velice lehce a hrdě, jako milostpaní nesoucí se na plese aristokratů a plutokratů v nejnovějších a zajisté nejdražších šatech z rób všech přítomných dam. Asi takhle voda nadnášela její mohutné, opálené a ozdobené tělo. Podívala se na mě velkýma vodovýma očima, usmála se ale jen na vteřinku, vzápětí povytáhla obočí a zakryla si ústa dlaní. Výkřik však žádný nevyšel. Alespoň zatím. Já s plavkami někde hluboko pod koleny a rukou v mých nejintimnějších partiích jsem dále těkal pohledem po celém jejím obrovitém těle. Od hlavy, která v porovnání se zbytkem těla vypadala velice komicky a zakrněle, na mohutný krk s tak dvěmi bradami, ne možná že se třemi. Na dlouhá vytahaná ňadra v modré podprsence s bílýma sedmikráskami a prosvítajícími bradavkami. Teda nevím, jestli se tomu dá ještě říkat ňadra či snad prsy, které si každý představí naprosto jinak, ale každé jiné pojmenování by bylo asi hanlivé a já rozhodně nechci být nezdvořilý, či snad vulgární. Teda alespoň ne v této už tak dosti prekérní situaci, kterou by někdo možná nazval ponižující nebo trapnou. Teď bych si opravdu chtěl zachovat status gentlemana a elegána. Což by možná s trenkami a rukou, tam kde by měly být, bylo o něco málo jednodušší.

Mrkl bych na ni, lehce bych se usmál a začal zajímavou a přínosnou konverzaci o vzdušných proudech a zvýšené vlhkosti vzduchu. A poté večer na hotelu bych se dozvěděl od svých známých, jak se ta žena, ta co má trochu nadváhu, se mnou velice dobře pobavila, když jsme dnes ráno spolu plavali podél pobřeží.

Ale bohužel toto nebyla chvíle okouzlení a následného podlehnutí. To byla chvíle udivení a to na obojích stranách. Bylo to jak přeměna z neohrabaného kapustňáka v delfína. Rubensova kráska se otočila a stylem, něco mezi prsy a kraulem, pelášila ke břehu. Rychlostí takovou, jako bych s ní nebyl ve vodě snad jen já, ale i hejno nebezpečných žraloků tygřích. Ústa dokořán, řevu na celé kolo a třesoucí se hlas. Tyhle obstarožní ženy nadělají kuli mladému nevybouřenému chlapci, možná tak trochu nudistovi.

Přes všechna svoje přesvědčení a zásady jsem nechal práci nedokončenou, plavky jsem si upravil na bokách a plaval úhledným kraulem ke břehu. Než jsem stačil však, nerušeně a nenápadně zmizet, jak by kriminálníkovi přináleželo, přiběhla ke mně poškozená společně se strážcem pořádku. Ukázala na mě, ale její pohled mířil někam nad mé rameno. Asi samou nechutí se na mě ani podívat nemohla. Místo toho aby byla ráda, že se stala předmětem chlapcovi touhy, jsem jí připadal nechutný, nechutný a úchylný pederast. Podíval jsem si ji do obličeje, ona otevřela pusu s plnými a neběhlými rty a zakřičela na celé kolo, asi aby jí každý slyšel, ohlédl se a možná jí i zatleskal za dopadení nebezpečného individua

.

„Ano, ano, ano! To je on pane policista! To je PLAVEC ONANISTA!!!!!!!“