Vzdálená

Kráčí sama a dál blátem života ..

Cítila to. Cítila, že se jim vzdaluje .. Už dřív to věděla .. Ani se nepokoušela pomyslet na to, že se po nich ohlédne .. Ani nedoufala, že se za ní jeden z nich rozběhne .. Právě teď doufala jenom v to, že opustí tenhle les myšlenek bez jakékoliv újmy ..

Neotáčela se, nedoufala .. V nic, v nikoho .. Věřila už jenom sama sobě ..

A tak se vzdálila všem .. úplně všem ..

Stojí proti sobě, mezi nimi je hluboká propast .. Občas na sebe zamávají a něco na sebe vykřiknou .. Toť vše .. A za tohle jí to nestojí .. Koukají na sebe s nakloněnou hlavou a všem se v hlavě promítá ta událost posledních dní, týdnů, měsíců, LET ..

Nechá je za zády .. Kdyby chtěli, našli by způsob, jak propast překonat a vyslechli by si její verzi .. její pravdu .. pouze ONA věděla jak a jaké to bylo .. Ale nad tím se nikdo nepozastavil .. Šla hledat novou verzi svého "špínou" pokrytého života ..

A tak kráčí sama a dál blátem života ..

Vzhlíží k nebi .. Vidí je modré, sem tam malý bílý načechraný mráček .. Jako beránek .. Čistý, nevinný .. Tady se jí líbí .. Ale je to tu bez života .. A ONA potřebuje život ..

Vzhlíží ke korunám vysokých stromů .. Jablíčka na větvích jsou červená jako líce pannen .. Čistých, nevinných .. Ale není tu život .. Není tu, ale ONA ho potřebuje ..

Vzhlíží k horám .. K jejich vrcholkům .. Jsou pevné a ostré .. Jako zuby vlků .. Pevné, ostré .. Snad je tu život .. Ten ONA  potřebuje ..
 Ale nenachází ..

A tak kráčí sama a dál blátem života ..

Vzhlíží k tomu, jehož stín jí přeběhl po cestě a zastavil její kroky .. Je to život .. Ten ONA potřebuje .. Ale není ani čistý, ani nevinný, ani pevný a ani ostrý .. Je to jen život .. Nicotný a sprostý .. Ale jí to netrápí ..

A tak kráčí dál za tím, jehož stín jí přeběhl po cestě a zastavil její kroky .. Je to asi jediné východisko ..