Brouček

Leze brouček v temném houští,

cvrkot z luk si nepřipouští,

oddaně se blíží k řece,

má tam svou broučici přece.

Šel jsem tehdy cestou kolem,

připadal jsem mu jak golem,

strachy ze mě přisedl k zemi,

až z dohledu ztratil se mi.

Tak mu říkám, ty můj malý,

proč by se mě tolik bály,

krovky Tvé černé, stříbrné

a on na mě: „Jasný, nééé!

Nechci abys mě zašlápl,

aby pot Tvůj na mě kápl,

neboť spěchám támhle k lesu,

lístek z růže milé nesu.“

Tak jsem ho do dlaně vzal,

přenesl ho k milé v dál,

pustil ho na trávu k ní.

A on mi za to mužně slíbil,

i když v tom před tím pochybil,

že se s ní brzy ožení.