Smrt

Jsi tak mocná ve své kráse,

věkem pluješ beze změny,

vedle Tebe snad i zdá se,

zbytečná je hebkost ženy.

Žlutou sílu lidem dáváš,

když si jdeš pro bídná těla.

Na hřbitovech ráda stáváš,

zabíjet jsi vždycky chtěla.

Malé jsou láska i síla,

když vedle smrt tiše kráčí.

Jenom smrt tvé hříchy smyla,

ohněm svým a hlavou dračí.

Má svou hrdost, lesk i tvar,

po věky z ní mocně sálá

energie, oheň, žár.

Smrt je věčná, chytrá, stálá.

Až uzavřeš mě do náručí,

bude pryč mé utrpení,

pryč, co teď mě tady mučí.

Vím že smrt ve štěstí změní

život můj jež prázdný byl.

Poslední můj zbytek sil

nyní s ní dostává cíl.

Pulsy srdce utichají

pozůstalí slzy tají.

Myslím, že snad její krásu

žlutost a chlad v černém jasu

nikdy asi nepoznají.