Nová báseň

Beru tužku, myšlenku a tvořím,

do chladných rán a nových dní.

Svým veršem za oknem se dvořím,

když pejsek na klíně mi sní.

Přemýšlím, kolikrát mohu ještě,

nové básně číst a psát

kolikrát odletí do deště,

touha má Tě milovat.

Nevím a více zdá se mi,

když volám k dálkám neslyšícím,

že snad není na Zemi,

že jen prosím duše spící.

Proč nepřijmeš mé volání,

ty, pro kterou chci žít,

ty záhadná, jemná paní,

ty, která se mnou nechceš být.

Za oknem nový den už žije,

Tvé slunce do závoje snů,

hory, louky, lesy skryje

a předá je zas novým dnům.