Pocta umění

Po obloze mraky šedavé se líně valí,

zahalují v dálce, stromy, domy, skály

poselství nesou do dalekých krajů,

ponořeny do zázraků, hloubky své a tajů.

Pozdrav svůj po vzoru mistra Máchy,

posílám po nich nemaje žádné strachy,

že by včas do dálky řádně nedošel,

na cestě se ztratil, či problémy měl.

Ódu Vám Vy velikáni vzdávám,

když na kopci pod mraky se hádám

s větrem silný, hbitým, co tu fičí.

On pozdrav můj teď do daleka křičí.

Vám velikánům, Vám co jste se proslavili,

pane Mácho, Wolkere, Nezvale, vy co jste si podmanili

hudbu a barevnost věčné poezie,

až v hloubce mysli, kde se skryje.

Můj obdiv Vám teď a tady patří,

Vám – Vy slavní, poezie bratři,

jsem jen malý odlesk Vaší slávy,

proto smekám, buďte zdrávi.