Chvála ženy

Jako slunce ve vesmíru svítí,

tak se Tvoje vlasy třpytí.

Když ukáže se nový den,

projdeš se krajem jako sen,

musí každá krása světa,

každá kytka co teď vzkvétá,

každý skvost a zázrak léta,

smeknout a být zahanben.

Ve tvých očích hned se ztrácím,

bez nich ke smutku se vracím,

toužím hledět na ně stále,

být jejich otrokem i králem.

Úsměv Tvůj má sílu skály,

přinutí hvězdy aby hrály,

když spatřil jsem ho – i když z dáli,

ztratil jsem rovnováhu málem.

Jsi krásnější než ranní duha,

řasy Tvé jsou zlatá stuha,

jemná šíje a Tvé dlaně,

nemá nikdo nikde na ně.

Prosím, prosím, dej mi šanci,

ať mohu Tvou eleganci

chránit hladit dobývat,

s Tebou v dobrém i zlém stát.

Kdybys chtěla se mnou být,

cítit jemný noční klid

pod rozsvícenou oblohou,

abych Ti byl oporou,

tu nejjasnější zlatou hvězdu,

i když neznám do vesmíru cestu,

bych ze svých posledních sil

k Tvým ladným nohám položil.