Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

dopis pánům profesorům

23. 06. 2010
2
13
1328
Autor
Buendía

Zkuste si to přečíst jako spolustudenti a napiště mi, jak by to na vás působilo někde na univerzitní nástěnce, prosím.

 

Dobrý den,

opravdu upřímně doufám, že Vás neruším z nějaké důležité činnosti, vlastně se Vám moc omlouvám, protože je mi jasné, že ano. Pokud můžete aspoň na chvíli, byť s povzdechem, vytrhnout své vzácné myšlenky z hlubokých a tajemných dálav, chtěla bych se Vás zeptat, zda byste mi dokázali říct, kdy Vám mohu napsat tak, abyste se nehněvali, že ruším. Potřebovala bych se s Vámi totiž dohodnout, kdy se u Vás můžu zastavit, ale opravdu Vás nechci obtěžovat, víte, snad byste mohli mít v příštím roce někdy volnou minutku a ráda bych se strefila přesně do ní….

Vlastně se ani neznáme, na Vaše předměty jsem chodila spolu se stovkou dalších spolužáků, test byl písemný, zaškrtávací, místo jména – kvůli objektivitě! – čísílko. Přeci jen tu ale ještě je jedna malá záležitost, která by nás mohla svést dohromady.  Zápis do indexu. A proto vlastně píšu tento dopis.

Odmítám přiznat právo být na cizího člověka bezdůvodně hrubý i prodavačce po osmi hodinách za kasou, ale u ní to alespoň chápu. Co cítím zcela jasně z dnešní společnosti je směřování k čím dál větší anonymitě a aroganci. Bláhově jsem však doufala, že se tento trend vyhne akademické půdě!  Z jakého důvodu se mě ale snažíte donutit cítit se provinile, když s Vámi potřebuji vyřešit věci týkající se studia? Pro mě to také není příjemné, o něco neustále prosit a ponižovat se, bát se zaklepat na Vaše dveře. Připadám si až trapně, ale asi Vám to musím napsat: stejně tak jako Vy nemáte jen mě, já zase nemám jen Vás a Vaše soukromá pravidla. Proto bychom se k sobě měli navzájem chovat s alespoň minimální úctou a respektem. Samozřejmě vidím, že je studentů nadstav a že je to tedy pro Vás velmi těžké. Ale zkuste to; také to zkouším, za každými novými dveřmi slušně pozdravit a poprosit o malou chvilku pozornosti.

Jsme tu pro Vás stejně tak jako Vy pro nás. Sice je Vás míň a máte vyšší šarži, ale jedni bez druhých být nemůžeme, a naše soužití by mělo být oboustrannou spoluprácí. Je Vás opravdu tragická menšina (ale díky za ni!!), kdo se studentům na schodech podíváte do očí, navážete kontakt, dáte nám vůbec příležitost k pozdravu. Někdy se už zdálky usmívám a toužím popřát dobrý den Vám, kterých si vážím pro úžasnou šíři vědomostí i pro schopnosti je předat. Víte, jak mě pak zamrazí, když se mi očima podíváte skrze hlavu někam na stěnu? Z univerzity náhle není místo setkávání, nýbrž jen studené chodby, kde každý radši hledí do země. Jsme mladší a snadněji se urazíme, než Vy, dospělí a moudří, nemůžete se proto pak divit, když chodíme na Vaše přednášky bez omluvy pozdě, vymýšlíme taháky na tak populární celoplošné zkoušky a nijak extrémně se nesnažíme vstřebat Vaše vědomosti. Vlastně jsem si už kolikrát říkala, proč někteří z Vás učí. Měla by to přece být radost, ne? Přečíst v určený čas slidy a pak se zamknout do své kukaně, tu umí každý. Máte rádi učení? Máte rádi lidi? Proč trávíte svůj život na univerzitě, tedy mezi námi studenty?

Když nám budete stále dokola dávat najevo, jak námi opovrhujete (protože je nás moc, jsme hloupí, jsme líní, jsme tu samé holky atp. atd.), opravdu se takovými staneme (kromě toho pohlaví, doufám!). Co chci říci je to, že bychom si možná zasloužili trochu individuálního přístupu, když už né volné konzultační hodiny, tak tedy alespoň to zaregistrování na schodech. Vezměte nás na vědomí, prosím. Každého zvlášť. Protože to, jak se Vy chováte k nám, se odrazí v našem chování k Vám.

Příště až mi někdo vynadá, že jsem měla číst nástěnku kdesi ve druhé chodbě třetího patra vlevo, kde je vyvěšeno, že termín pro zapsání do indexu je ten a ten a rozhodně ne jiný, že Vás jen zdržuji (i když, upřímně, napsat podpis zabere nakonec mnohem míň času než celé to seřvávací divadlo okolo), že mám tedy štěstí, že jste dobráci a uvolíte se zvěčnit do té malé kolonky, a já pak od Vás budu odcházet vystrašená a ponížená, tak tedy příště, až se mi to zase stane, nenechám si schválně zapsat nic. Na vaše přednášky už nepřijdu, postačí mi zvukové nahrávky a prezentace, administrativu vyřídím přes sis a babičce, kvůli níž vlastně ty autogramy do indexu sbírám, vysvětlím, že moji páni profesoři tam snad někde jsou, bádají a vymýšlejí pro nás krásné věci, ale že si nepřejí být rušeni a že jsem je nikdy neviděla.

Až Vás zítra potkám, zase se na Vás usměju a pozdravím.

Podepíšu se tak, jak mě znáte. S úctou,

 otravná studentka


13 názorů

a2a2a
14. 05. 2020
Dát tip

Po formální stránce strašlivě dlouhé, dalo by se to zkrátit o celé tři čtvrtiny. V podstatě tam opakuješ stále dokola, proč neoplácí úsměv a nikde neuvádíš, v čem spočívá jejich pohrdání.

Jedna z možností je začít drobnou epizodou ze skutečného života na univerzitě a pak podpořit několika vlídně formulovanými otázkami.

Např.  Tuhle jsem potkala pana profesora XY. Fakt namakaný, jeho přednášky doslova hltám. A tak jsem si řekla, že pokaždé, když ho potkám, pozdravím s takovým úsměvem, aby mu bylo jasné, že děkuji. Ale on si ani nevšiml, jen letmo odpověděl a smysly byl bůh ví kde. Přišlo mi to líto.

A pak vlídné otázky, např.:

1) Opravdu si vás vážím. Věříte mi to?

2) Vzhlíželii jste ve vašem studentském věku ke svým profesorům také s úctou?

3) A pokud ano, všimli si toho? atd.


Flavia
02. 09. 2010
Dát tip
Tedy já to tak chápu!! Zrovna před chvílí jsem odeslala ovykřičníkovaný mail jedné vyučující, kterou nemohu dohonit od půlky května a na jejímž předmětu jsem se fakt snažila (zná mě, chodilo nás tam 8). Jade: Myslím, že Buendíe právě vadí tenhle přístup, proplout svých pár let, občas se nechat potupit, posílat ošmelené projekty týden po termínu a chtít od toho jen ten blbý papír na konci. Mě se to hnusí. A říkám vám, že to jde jinak! Doporučuji jet na Erasmus na západ (či spíše sever) a možná uvidíte, že přátelský vztah učitelů a studentů, oboustranná snaha a respekt není jen utopie. No, u nás možná je... Lady the Winter: U tvého nápadu, jak upoutat pozornost vědců, jsem se nahlas a od srdce zasmála, dík za pár minut života navíc :-)) Souhlasím s Buendíou, že vzájemná úcta mezi studenstvem a pedagogy vyjádřená aspoň odpovědí na pozdrav je možná i ve velkých fakultách. Myslím, že pokud to nalepíš na kabinet Tomu profesorovi, on si přečte, co má na dveřích, a kolegy to bude taky zajímat, když to bude mířeno na něj. Přeci jen to budou hltat jako drb :-))

sveřep
28. 06. 2010
Dát tip
zvýrazni velikým obrázkem souložících lidoopů....Toho si všimnou a udělají si čas, aby tě podmínečně vyloučili :DD

Ubezpečuji tě, že průměrný profesor je kromě své úzké specializace stejný pitomec, jako kdokoliv jiný. Znám případ jednoho docenta, který si myslel, že když je docent, tak i jeho intelektuální schopnosti musí být výrazně nadprůměrné, a zůčastnil se místního šachového turnaje. Dostal napráskáno i od hráčů s učňákem a lemoval tabulku. Jistě dodnes přemýšlí, jak je to možné...

Jestli to chceš hodit někam na univerzitní nástěnku a doufáš, že si to tam přečte nějaký profesor, zkrať to na polovinu a do záhlaví napiš výrazně, tučně a červeně "Invitation to conference, call for papers". Jinak se tvoji adresáti u té nástěnky ani nezastaví. :D Ale teď vážně - ono to není jen o tom, že je studentů v ročníku moc, ale i o tom, že se každý rok střídají. Profesoři, co vedou masové kurzy, je tudíž nutně vnímají jako anonymní dav, jehož jedinou snahou je co nejvíc ochcat podmínky zkoušky, a těžko se v tomhle množství rozlišuje, kdo měl skutečně vážný problém a kdo si jen vybájil nějakou pohádku, aby zakryl, že celý semestr provegetil. Jestli chceš trochu individuálního a lidštějšího přístupu, stačí projevit trochu nadstandardní zájem o obor, který ten daný profesor přednáší, nebo si sedej do prvních řad a na konci každé přednášky se na něco zeptej. Jinak není boha, aby si tě v té odlidštěné mase, co jim na přednášce chrápe a kouká, aby už zase postávala před fakultou a hulila, aspoň trochu všimli. :)

Jade
24. 06. 2010
Dát tip
ja to sice docetla, ale na nastenku je to fakt moc dlouhy. chtelo by to poslat emailem konkretnimu profesorovi, nebo kvuli zachovani anonymity aspon soupnout pod dvere:D ja asi studuju na jine skole a obor dost maly na to, aby tam nejake ty osobni vztahy mezi profesorama a studentama byly, i kdyz v zacatcich jsem si nekolika "masovymi" zkouskami taky projit musela. uz tou skolou nejak tak v klidu proplouvam 6 let a diky memu zvyku nechat vsechno opravdu az na posledni chvili jsem se naucila, ze obcas clovek musi spolknout veskerou hrdost, zatukat na dvere i mimo konzultacky, vydupat si jiny termin zkousky nebo posunuti deadlinu na odevzdani seminarky a nenechat se znechutit par sarkastickyma poznamkama a jedovatym oslovenim "kolegyne". jde preci o to dostudovat, ne se kamaradit s profesorama. je to boj, ve kterem kdyz vyhrajes, nic neboli, aspon podle meho nazoru:)

martinez
24. 06. 2010
Dát tip
děkuji, milý Norsko jeden

Norsko 1
24. 06. 2010
Dát tip
chceš-li být dobromyslná, klidně buď. mně to nevadí, milá martinez

martinez
24. 06. 2010
Dát tip
ty pocity úplně chápu..je pravda že je to dlouhý a ne moc úderný dopis, ale začít jak navrhuje vindal by to stočilo celý úplně jinam :o) nemyslím že by to měli povinně číst úplně všichni vyučující (kdekoli) ale mnohým by to opravdu prospělo - jenže ti si to právě nikdy nepřečtou, což je škoda - napsalas to dobře (asi taky budu vesničanka, ale to označení "dobromyslná" to mně asi Norsko nepřizná :o) ale na tu nástěnku je to vážně moc dlouhý - je tam všechno důležitý a já nevím jak bych tohle zkrátila - to bys asi musela úplně přepsat znovu, stručneji

Norsko 1
24. 06. 2010
Dát tip
vysoká není střední. připadáš mi jak dobromyslná vesničanka, která se poprvé ocitla v Praze. nic ve zlým

no, přečetl jsem si začátek a zdá se mi že tam máš nějak moc omluv, co takhle začít: milí kundové! :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru