Tváří se na mne ještě rozkvetle

Prý že nás to jednou nemine, aspoň jednou, jednou za život, jednou budem dál...

Já se ti zpovídám

ze všeho, co jsem neudělala

se sebou a se vším, co jsem mohla.

 

Zůstala jsem dobrovolně prázdná

jako suchá a neúrodná poušť,

kde kaktusy se brání bodlinami

a fatamorgány mají pré

 jako myši, když kocour není doma.

 

Roztrhni mě,

vypadne ze mě hnis,

budu hnít jako rostlina,

co už nemá kořeny,

co už není, co už zemřela.

( Tváří se na mne  ještě rozkvetle

a užasle se dívá

na svoje hnědnoucí tělo…)

 

Roztrhni mě,

snad ještě někde zůstala živá buňka,

poslední žába života,

která na dně smutně kuňká…

 

Roztrhni mě,

snad lvi se těla nažerou

a moje duše zase ožije,

ta, která dlouho nežije.

 

Roztrhni mě,

nevím, jak dál.

---