Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez dechu (2000)
Autor
Jean F. Bertry
Bez dechu
Rozbitým oknem sleduji den
rozbitým sklem
kapkami vzduchu
bez dechu
uprostřed dnů
rozsvítím lampu
rozříznu cibuli
plním své útroby
nenasytný, bez dechu
počítám hodiny
než budík dotiká
a pak jsem bez dechu
plný života
a prázdná skříňka těla zároveň
než se znovu nadechnu
Letní přemítání
Vzdálenosti se zkracují
a proto můžu
sedět uprostřed indických Himalájí
a na košili mi sedí motýl
a na trávníku u jezera se povalují
Britové a Japonci se svými nosiči
a za nima u stráně
se usadili čechoslováci,
kteří jsou ze dvou různých republik
a přesto shodně
odpovídají: „We are from Czechoslovakia“
a po levé ruce štíty velehor
co vypadají jako Tatry
a jsou třikrát vyšší než Tatry
a po mé pravici je modré ledovcové jezero
u jehož břehu to vypadá
jako u Máchova jezera –
- poskakující polonahé děti
a nosiči, když jim skončí šichta u rozmazlených Britů
přisednou k nám do trávy
a společně zakouříme jejich levné beedisky
a na střeše jedné restaurace
poznávám
že toto je to místo kam se dá zmizet
- kolem sedí osobnosti nasáklé
hašišem, úsměvem a svobodou
a je příjemná indická noc
tma, vlhko
a vysoko nad námi
svítí v horách dům
a s radostí nasáváme
staré dobré Beatles –
- naše jediné spojení se starým kontinentem
za posledních čtrnáct dní
šklebíme se radostí
a přejídáme se místníma pochoutkama
a přichází i odvrácená strana ráje
když se přibelhá pes
s roztrženým bokem
z něhož mu koukají zbytky střev
a moucha zápasí se zrnkem cukru
welcome
a cestou, do hotýlku, do pokoje
s psychadelickými kresbami všude na stěnách,
slintám nad Hermanem Hessem
ve výkladní skříni místního bookshopu
zdravím se s lidma z naší ulice
a dávám si poslední čaj
Výprodej dnů I.
Uprostřed dne zakopl o kořen
bludný kořen
kořen poznání, závratí
údivu a strachu z kořene věci
Uprostřed žití zakopl o obyčejný den
kořen všeho světa
den výročí, bez fáborků
den radosti z deště
Uprostřed toho „zla“ deště
mokrého těla
a šatů těch věcí
co jsou nám vším namísto deště
Uprostřed dnů co znamenají jistotu
než překročíte hranici
a zavzlykáte: „Znám své dny,
ale neznám den, den, den, den…“
Uprostřed dnů otřete si pot
a z čehopak je ?
ze dnů ?
ze dne?
II.
V nádražní hale
se odrážejí hlasy
od stěny ke stěně
z místnosti do místnosti
v rozlehlé nádražní hale
jsi si nechal ostříhat své kadeře
a každý teď hladí tvoji novou hlavu
A volají: „Jé, jéjej…“
v nádražní hale je skoro prázdno
brouzdá se tu jen pár osudů
v nádražní hale hrají stejnou píseň
jako tehdy ve Vashistu
jen vlasy tu leží na zemi
v nádražní hale do oken bije déšť
v nádražní hale sedí dívka
s tváří náctileté
a rukama čtyřicetileté děvky
v nádražní hale visí na zdi starý telefon
v nádražní hale
v pět hodin zavřeli holičství
a my jsme odešli.
Nevyhnutelná setkání
Siddhárta duše mučená
po tisících let
v úplně jiném baru
duše mučená
se snaží své roztříštění
svoji několika násobnou schizofrenii
vztáhnout na jenom jediné
uvědomit si své já
ještě při koloběhu života.
Je to však možné takto ?
Uprostřed tohoto života ?
Uprostřed tohoto světa ?
V tomhle baru ?
Kde barmanka, jindy veselá
dnes zničená „krekem“.
Snad právě proto
pro bolesti, když je vidět chci
můžu chtít vidět i vlastní Já
své vlastní Já
své vlastní herectví
jež prohlubuje utrpení,
proboha nemyslete si – nejde o slova
najděte si každý svůj význam
a svou realitu.
Pavoučí síť je jednoduchá
jde jen o čas – náhodu
je to jak se změnou
s odchýlením se od svého herectví –
- podivná shoda okolností
po tisíci letech – jednou to přijít muselo.
Žijeme v koloběhu
a jednou se nám to vrátí
jako sen proměněný ve skutečnost.
Vivat
Amen
Shit
Jsou to jen slova
uprostřed situací
„Hurá život“ –
- jak často si to řekneme
jak často se zastavíme
a řekneme: „Hurá život“.
Na „okraj“
Za čím se to sakra ženeme,
když dokážeme přehlížet věci
jako je současná situace v Čečně.
Zastavte se sakra,
opusťte alespoň na chvíli
stereotyp všedního dne.
Na ulici se ozvala rána
a se mnou to cuklo.
To proto, že jsem před malou chvílí
dočetl rozhovor s Jaromírem Štětinou
o tisících výbuchů v Grozném,
které tam v prosinci slýchával.
Ale toto nebyla ani raketa ani granát
jen zábavná pyrotechnika.
To proto, že nejsme v Čečně.
Jsme v Čechách a tady
žádná válka není.
Poctivě se věnujeme svým
zaměstnáním a rodinám.
Problém shánění potravy pro naše děti
se scvrkl na téma: „Jak nejlevněji
koupit nejzdravější jogurt.