Komár

"Kuch, kuch, říz, vrrrr, brm, brm, říz, šmik", ozývalo se z dálky, ale já jsem šel dál. Bzzz, proletěl mi kolem hlavy komár a chtivě mi vysál 4 litry krve.
"Vssssst, vsssst, vssst". Nejprve byl komár velký jako komár, ale teď z něj bylo obrovské červené hovado, které se na mě sápalo, chvílema mě škrtilo a dusilo, soukalo mi do pusy jeho velký sosák a propíchl mi krk. Rozsápal mě na kusy a odletěl. Slyšel jsem pořád z dálky nekalé zvuky (kuch, vrumm, kch, kch). No nic, to jsem jenom tak odbočil.  Ty zvuky, to nebyly jen tak ledajaké zvuky, to byly vražedné zvuky. Cituji: " Pá, pam, padá da dam." A hned po té: "Jucha, jucha, dá, da dam." Ale to hlavní teprve přijde, ale moment. Další komár na obzoru letí, letí a prozpěvuje si takovou píseň: "Ovčáci, čtveráci." Jak tak zbystřil kusy mého já, zjistil, že to nejsou kusy někoho jiného, ale že to jsou kusy moje. A inspiroval se další písní, tentokrát to bylo: "Jedna dvě, Honza jde." A počítal přitom kusy mého těla. Bylo jich 11. Trošku jsem mu poradil, že v C dur je to lepší zpívat než v A dur, a vrazil jsem mu do rukou bubínek.
 Doprovázel svou píseň bubínkem a letěl dál. A teď to přišlo, to hlavní, tak bacha. Ty zvuky se stále přibližovaly. Začínal jsem mít strach. Slyšel jsem jen úpění a citoslovce vraždění, cituji: "Vrong, huch, řízy, řízy, říz." A já jsem čekal jen na svojí smrt, která byla ke mně stále blíž. Teď jsem málem zemřel strachy. Nemohl jsem se pochcat strachy, protože Béďu s nohama jsem měl jinde opodál. Pak kolem mě proběhl kůň, klusal sem a tam, někdy mu z nozdry upadl holub rovnou mně do pusy. Chutnal, asi tak jako … Jedli jste někdy kukuřici? Já ne, ale myslím, že to chutnalo, jak kukuřice. Někdy k tomu přidal i kus koního trusu. Fuj, ale co jsem měl dělat? No, vy jste chytrý, chtěl bych vidět vás.