Hladina jezera

Tak směle do mě ...

Nad hladinou paprsky se slily,

naposled vlnky modré pohladily.

I starý strom se chystá k spánku,

dal dobrou noc a pusu vánku.

 

Zas jeden letní večer je tu.

Po teplé noci přihlásí se světu,

až bude i les probuzen,

nový slunný červencový den.

 

Nyní klid zahalil hladinu,

sýček uvítá noční hodinu

i sojka ke spánku se chystá,

prohlíží si svá křídla čistá.

 

Noc už celým krajem vládne,

zahaluje tůně zrádné.

Louka - dříve veselá,

je teď smutná a setmělá.

 

Noční hladinu má vítr rád,

každý den těší se na návrat.

Rozechvěje stromům listí,

noční kraj levně pojistí.

 

Když hvězdy vyjdou, hladina se třpytí

a vidět je i luční kvítí,

vzdálený štěkot psů hlídacích

přehluší pouze milenecký smích.

 

Až se tma ve světlo změní,

až vytratí se opuštění

a bolestné dny pominou,

stanu se vodní hladinou.

---