Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePolibek - pohled přihlížejícího.
Autor
eufrozi
A ona byla krásná. Moc krásná. S dlouhými prameny zlatých vlasů si pohrával vítr s nádechem přicházející zimy. V očích touha žít pro okamžik, nemyslet na vzpomínky. A na budoucnost.
A on byl šťastný. Usmíval se na ni a pohled do jeho modrých očí byl jako pohled do průzračné studánky. Dal by cokoliv za to, aby ji nemusel nikdy ublížit.
Andělům se to nedělá..
A oba byli tolik mladí, tak silní. Chtěli žít a milovat, žít a snít, žít a být těmi, kterými chtěli.
Odejít spolu na konec světa, vznést se až ke hvězdám. Počítat křídla ptáků a letadel. Utéct všem a všemu. Do stromu vyrýt obrovské srdce a být patetičtí.
A tenkrát spolu stáli na náměstí u vánočního stromu. V ruce dárky s velkou mašlí. Byla zima a z nebe začal padat bílý zázrak. A to vše s doprovodem horkých nekonečných polibků dvou zamilovaných, mezi kterými poprvé zazněla dvě kouzelná slova.
Zafoukalo, a tak jsem si zapnula poslední knoflík na kabátu, přitáhla do čela pletenou čepici, zvedla se z dřevěné lavičky, naposledy se podívala jejich směrem a zmizela v tónech vánočních koled. Ať dál sní své sny. O tom, že láska dokáže být věčná..