z vězení

Ležím na tom betonovým plácku už dost dlouho a začíná mi být nesnesitelné vedro. Vstanu a teprve když stojím, otevřu oči. Hlava se mi zatočí a já vidím všechno černobíle, hnědý bláto je černý a ty vybledlý šedivý baráky jsou najednou čistě bílý.  Chvíli si užívám ten kontrast, ale v tom uvidím přicházet dělníky, jejich černý montérky začínají modrat a já si uvědomím, že už je konec přestávky a musím zpátky do tý černý díry. Když házím tu černou hlínu nahoru, přemýšlím, co tady zase vyroste za monstrum. Monstrum co spolyká lidi jako mouchy, bude to zase další šedivá krabice na práci. Už nemůžu a je to na mně vidět , ze shora mně popoženou ty, co taky nemůžou ale taky nemusí a to je ten rozdíl mezi jejich světlým a mim tmavým světem.