ZÁKON ODPOUTANOSTI

Poslala jsi mne všem
abych se vyléčil
čím víc jsem se léčil
tím víc jsem ti podléhal
svou mysl tebou spoutával

Nenaučil jsem se nejdřív odpoutat
nestihl jsem nabiflovat
zákon odpoutanosti
jak mysl předem uvolnit
od cíle spoutanosti
jak její běh zvolnit
jejím odstředěním cíl naplnit

Přinášela jsi mi štěstí a radosti
i strasti a bolesti
čím zamilovanější
tím i marnější
čím závislejší
tím i bolestivější
čím připoutanější
tím i vzdálenější

Pak jsem se odpoutal
hledal tě v básničkách
v jejich snových hrách
přestal marně házet na zeď hrách

Vyřval se do ticha probrečeného polštáře
křídel andělice, které je život k smíchu
poznal, že láska není ideálně kulatá
je i hodně rohatá a hrbolatá
našel tě v cestě k cíli
kterou jdeme každou naši chvíli

Když jsem teď sám
tak se sám sebe občas mlčky ptám
proč jenom hledali jsme cestu ve svátek
tolik pospíchali a nepočkali na pátek
jako bychom nevěděli
že andělé nepracují v neděli