Všední naivita

Každý den stírám prach z klavíru

básně nahlas předčítám

každý den vařím dvě kávy bez cukru

co kdyby přišel…

Každý den ji tiše vyhlížím

čerstvé květy natrhám

každý den své oči zamlžím

když usínám zase sám

Každý den dva talíře prostírám

a modlím se k malé díře ve zdi

a jeden čistý vždy ponechám

a tak jde den po dni

Však jednoho dne se probudím

a zřím jak leží vedle mne

štěstím mé srdce poskočí

hle, to její nehne se

A tak se tiše vypařím

nechám ji tu bez duše…