Johanka z parku

Trudný život měla

a na nic víc nemyslela.

Svou lavičku jen zřídka opouštěla,

prázdné lahve pod ní hromadila.

Na všechny lidi zanevřela,

kolem poledne se v chladu probouzela.

Často se z chlastu pozvracela,

hadry špinavé jak prase měla.

Jednou ji kavalír na jídlo pozval,

myslel si že by ji tak lépe poznal.

Po večeři si to s ní hned rozdal,

záhy se však hrůzou po..al.

Přes hlavu ho pánví vzala,

odešla a zazívala.

A šup zase do parku,

sníst tu starou Tatranku.