Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hlasy, které nepřestávají pokoušet

15. 08. 2010
9
25
1830
Autor
Wronski

     Hlasité vrznutí dveří  ji opět vylekalo. Ostatně jako vždycky, když s určitou dávkou bázně, pokory a vzrušení vstupovala na jeho území. A přitom si vlastně  přišla jen vyzvednout slíbené dokumenty. Věděla, že ho tu v tuto dobu nezastihne i se tak předem domluvili.  Přesto se v ní dech na chvíli zatajil, když se před ní otevřel pohled do známé místnosti. Nebyl tam.

     Z kabelky vytáhla malou pozornost, kterou mu občas s potěšením dělávala radost. Přešla ke stolu a položila krabičku na  desku  tak, aby ji nemohl při svém příchodu přehlédnout. Rozhlédla se a nosem do sebe vtáhla tu nezaměnitelnou vůni místnosti. Hlavou jí okamžitě problesklo několik vzpomínek.  Usmála se.

Její nalíčená tvář v odlesku svíčky.

Pomalé pokládání těla na přichystanou desku.

Směsice obav, vzrušení a touhy.

Cvaknutí nože.

Zvuk párané látky.

Žhavé doteky.

Škrábnutí ostřím do jemné kůže.

Rychlé střídání nádechů a výdechů v očekávání dalšího.

Zpocené tělo napnuté přívalem rozkoše.

Táhlý výkřik doznívající ještě chvíli poté, co se  vzpamatovávala ze slastných křečí tryskajících z klína do každé buňky jejího těla a  vyvolávajících tak jeho neskutečné chvění, které nedokázala svojí myslí ovládnout.

 

     I teď se nepatrně zachvěla. Očima mžikla, aby se vrátila zpět do reality, když v tom její pohled padnul na stolní počítač. Okamžité nutkání ho zapnout a přečíst si jeho korespondenci ji zasáhlo nepřipravenou. Že se se svojí předchozí přítelkyní rozešel, věděla. Stejně jako i to, že té druhé  ještě napsal.  Netajil to a právě tahle důvěra ji neskonale těšila.  Přesto věděla, že je jenom ženou a že hlasy v její hlavě nevěstí nic dobrého.

„Zapni ho a podívej se!“  

„Ne, to nesmím..“

„Jen zapni, vždyť to nebude trvat ani chvilku a budeš vědět všechno.“

„Nepotřebuju to, řekl mi toho i tak daleko víc, než jsem doufala.“

„Ale nevíš všechno a to je přece to, co Tě vždycky nakonec uklidní, ať je to cokoliv“

„Nechci to vědět, není to moje věc, jen jeho a její.“

„Ale prosimtě, co si to nalháváš, stejně víš, že to chceš vědět.“

„Ano, chci, ale ne takhle.“

„Je to jen minutka, rychle zapneš, rychle najdeš, rychle přečteš a zase rychle vypneš.“

„Není to správné.

„Jdi k čertu, copak ostatní vždycky dělají, co je správné? Musím se fakt smát.“

„Ostatní možná ne, ale já chci.“

„A děláš? Vždycky všechno správně? Tohle se navíc nikdo nedoví a ani to nikomu neublíží a Tobě to pomůže."

„Ano, to pomůže.“

„Tak vidíš, čeho se bojíš? Myslíš, že teď přijde? Vždyť víš, že je daleko, tak proč ještě otálíš, bude to vážně jen chvilka, ani o tom nebudeš vědět. Tak dělej, zapni ho!“

 

Modré tlačítko se znakem spuštění jakoby se tisíckrát zvětšilo. Vlastně ani nic jiného, jak to malé kolečko na počítači, nevnímala.  Natáhla k němu ruku.  Pod prsty ucítila ohmatanost tlačítka. Jejich konečky se zachvěly.  Ucukla.

 

„Ne, tohle vážně nesmím.“

„A proč by ne?“

„Může to ublížit“

„Ublížit? Něco o čem ani nebude vědět?“

„Nevím, no..“

„Máš jedinečnou příležitost, kdy se Ti ještě taková může naskytnout. Jsi tu sama a máš dostatek času.“

„Bude se zlobit, když to zjistí.“

„A jak by asi tak mohl?  Najde to tu stejné jako když odešel. A Ty si přeci budeš dávat pozor.“

„Ano, to je pravda, jak by to mohl zjistit.“

„Tak vidíš, na co čekáš, honem.“

„A co když přeci.. pozná to na mně.. vždycky to na mně pozná“

„Tak se na něco vymluvíš, víš přeci, že výmluvy Ti šly v celém životě vždycky báječně.“

„To ano, obzvlášť, když mi na tom hodně záleželo.“

„Výborně a na něm Ti přeci záleží úplně nejvíc, to zvládneš. Tak dělej! Chceš to přeci vědět.“

„Ano, to chci..“

„Tak ho zapni, zapni ho už! A budeš vědět. O nic víc přeci nejde. A on se nic nedoví. Copak Ty snad víš o všem? Tobě všechno říká? Se vším se Ti svěřuje? Jak jinak se to můžeš dozvědět než takhle. No tak nemazli se s tím tlačítkem tolik. Zmáčkni ho. Není to nic špatného, že chceš vědět. Tak dělej! Už cítíš jak lehce zajíždí pod tlakem prstů. Přitlač víc! Přitlač a ulev si!!“

 

 

     Ještě když odemykala auto  a ve chvatu nasedala, dýchala zrychleně a ruce se jí chvěly. Nedokázala  si vzpomenout, jestli zvedla židli, která se překotila jejím prudkým pohybem. Ani to, zda zamkla venkovní dveře.  Ani na dokumenty nedokázala v tu chvíli pomyslet.  Vnímala jen velikou úlevu a uspokojující pocit. Že udělala dobře.

 

 

 

 

 

 


25 názorů

..vím..))

Wronski
29. 03. 2011
Dát tip
tak to mě moc těší, měla být taková, napínací :o)

..uuf..tak to je faaakt skvěléé!!!!! ..sem byla napjazá jak struna!

Wronski
03. 02. 2011
Dát tip
že máš velmi bohatou fantazii, což je vidět i na Tvých povídkách, které se mimochodem čtou moc pěkně.

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
No jo, ale co to vypovídá o mně?...když variantu: Nepřitlačila a neulevila si jsem primárně zavrhla.

Wronski
03. 02. 2011
Dát tip
Je právě podle mě jedno, jak to bylo, důležité je, že se chce čtenáři o tom i po přečtení ještě trochu přemýšlet.

Wronski
03. 02. 2011
Dát tip
Ale moc mne těší, že sis dokázala domyslet svůj vlastní konec a že si chtěla si domýšlet svůj konec.

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
To tedy ano! I tak to mohlo být...jo, tak to nejspíš bylo!

Wronski
03. 02. 2011
Dát tip
A nebo třeba taky nic nezmáčkla a ulevilo se jí, že dokázala překonat něco, co bylo tak neodbytné, ovšem ale velmi nesprávné a nepěkné, protože to se prostě nedělá :o)

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
Já si představovala jak v hrůze ucouvla, překotila židli a téměř beze smyslů...prchla do auta. Tu úlevu a uspokojující pocit jsem nevnímala jako: Dobrý...je dobrej, ale jako úlevu při představě, co by se stalo, kdyby to hrůzné tajemství neobjevila. A ona možná překotně prchala jen díky trapnosti, že se stala virtuálním špehem...ale nelitovala. Úlevně zjistila, že dobrý. Kdoví, jak to ale bylo.

Wronski
03. 02. 2011
Dát tip
Lan, děkuji Ti za čtení. Docela si mě dostala naopak svojí fantazií a hrozným odhalením :o) třeba právě žádné odhalení nebylo ;o)

Lan
27. 01. 2011
Dát tip
Vybudils mou fantazii...představuju si hrozná odhalení. "i se tak domluvili"...se mi líbí. Stejně jako celá povídka.

Wronski
16. 08. 2010
Dát tip
Háber, ten Tvůj tajemný úsměv, co skrývá mno? :o) jinak děkuji za čtení a pozitivní hodnocení.

Háber
16. 08. 2010
Dát tip
:)))*

Wronski
16. 08. 2010
Dát tip
kde kde? Klidně si nechám poradit :o) a moc děkuji!

Puzzle
16. 08. 2010
Dát tip
Výborné! Jen by to chtělo korekturu;-)

Marcela.K.
16. 08. 2010
Dát tip
...mám jednoduché pravidlo pro život...naučila jsem ho i své děti - to co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim. Dost to funguje :-)

Wronski
16. 08. 2010
Dát tip
ano, přesně tak to bylo myšleno, věčný boj leckterých (a myslím, že nejen žen). Jsi vnímavá, moc děkuji za čtení a kritiky.

Marcela.K.
16. 08. 2010
Dát tip
Vyhrát bitvu sama se sebou...to každá nedokáže ;-) Mobily, maily, kapsy... kdyby ty na světě nebyly, to by se pár ženskejm ulevilo ...

Wronski
16. 08. 2010
Dát tip
Díky.

Wronski
15. 08. 2010
Dát tip
děkuji Ti, Bíšo, za zastavení.

Bíša
15. 08. 2010
Dát tip
t.

Wronski
15. 08. 2010
Dát tip
gabi, moc děkuji, pokud to není správně, doufám, že mne na to někdo z povolanějších upozorní a já to s radostí opravím. Jinak moc děkuji za čtení a pěknou kritiku, potěšilo mne to. Moc.

gabi
15. 08. 2010
Dát tip
veľmi dobre napísané * iba ma zarazil slovosled: i se tak domluvili? je to správne?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru