Pohár a lovcův roh

Předehra:
První doušek ti zachutná
mlhou ti zrak zakalí

Druhý doušek sílu vzal
v mužných pažích meč neudržíš

A s třetím tě do snů povolám
tam už tě nic nespasí

1.
Stopy koní vedou tam
odkud zní dívčí volání
jen blázen by se tam hnal
když nad hlavou slyší krákání

2.
Černý vlas jí padá do očí
skrytá je tak i její tvář
lýková pouta tisknou zápěstí
a havran sedí opodál

3.
Spěchá a než z koně seskočí
svírá prsty ostrý nůž
volná mu skončí v náručí
pak spatří na rtech její růž

4.
Pohled mu stoupá výš a výš
zlá předtucha ho objímá
ta růž na rtech ho tíží víc
ve tváři dávnou lásku poznává

5.
Pohár s medovinou a lovcův roh
žíznivá nezatroubí o pomoc
pořádaly prý na ni dívky hon
když jí nebyl Děvín dobrý dost

6.
Zlomené srdce v ní nesrůstá
že kdysi s jinou rozkoš poznával
maskou smíchu bolest zakrývá
a havran k lstivé lži jí zakrákal

7.
Pozvedl Ctirad pohár na její čest
hlubokými doušky z něj třikrát pil
a z lesů kolem koberec šípů se snes
to když z posledních sil na trubku zatroubil

8.
To Šárku pálil kruté pomsty chtíč
a Ctirad jako štít jen rozum nastavil
teď ho vláčí lesem a z kostí má tříšť
že žena se zbrojí srdcem pozdě pochopil