Bez názvu

Každičké slovo v tomto "díle" se mnou cloumá neuvěřitelným způsobem... Věřím, že je nedokončené...

Opadané listí poletujíc,

každý by chtěl vždy jen víc.

Vítr si se vším pohrávajíc,

já tu sedím nerušíc.

Potichu při zvuku piana,

nechajíc si říkat Nyana.

Zvolíc si tak snadnější způsob,

doufajíc, že zapomenu na důvod.

Marné jsou naděje nejen mé,

tužby jak Himaláje veliké.

Chtíc procestovat světa kraj,

jen vedle Tebe je to ten ráj.

Úzkost svírá prsa má,

děsivější než ulička temná.

Na obouch koncích bez východu,

tolik chtíc vše hodit marně za hlavu.

Strach zmítajíc se připraven,

ponořit se a nechtít ven.

Zlejší jak rozkutálená rtuť,

co má být - buď jak buď.

Beru si strach za partnera,

nehrozíc mi zklamání ni nevěra.

Vyhlášeno pátrání po důstojnosti,

nalezen jen hrob z 19. století a ohlodané kosti.

Přemýšlíc o bitvě o život,

v hlavě znějící jasný důvod.

Obavy z Pyrrhova vítězství,

růžovou cestu nijak neklestí.

V potoku odraz půlměsíce,

moci se také tak dívajíce.

Udržujíc pohodlnou vzdálenost,

je čím dal těžší než postavit pevnost.

Květina umírajíc ve váze,

hledaje paprsky té záře.

Lehčí než země, tunu vážíc,

spadl kvíte barvu již nemajíc.

Levandulový mech láká mě,

nevím, že trny jsou ukryty vně.

Hloupost nezná mezí,

a já už v mechu ležím.

Bolest svírá mé hrdlo,

spánek se nedostavuje přesto.

Opět se něžně válím v mučení,

už i rozum si v tom lebedí.

Prázdné slzy stékají,

nechápu proč stále pramení.

Je to tak jednoduché,

jen já to vidím naivně složité.

Nosíc jméno po prvním evangelistovi,

způsobujíc muka hodná ďáblovi.

Topící se v jasných citech,

čekajíc na poslední výdech.

Rozhodnutí jsou u mě věc planá,

láska však není nikdy hraná.

Hrát se má podle scénáře,

jenž končí v rukách žháře.

Akta kočírujíc obavy,

mi stále lezou na nervy.

Odmítnutí je má smrt,

raději se nechat mučit další rok a čtvrt.

---