kaňky..

na těle kazy, kaňky touhy, pihy v kůži

a táhlé rýhy, stopy nehtů a rtů na zádech

krása jen pro ně, ač ji někdy zkazí, ach ti muži

tisíce stejných veršů lásky na tisíci zdech

držet se za ruce jak před rozdělením lidí

běžíme, packáme - sami o sebe i všechno kolem

co bylo a není si letí nad hlavou a těžko vidí

když pohledy sráží a štěrk slov dře do i do ne-kolen

čekám, stojím v zeleni, vír myšlenek a slunko tiše pálí

do ramen, co zapomněly křičet po líbání - slovo opakovat

punčocha táhne si oko kamsi do tmy, do ústraní světu schovat

staré cesty plné prachu - jak ty oči - stín je nostalgicky halí

do pavučiny apatie