Tančím

Tančím po větru
že Měsíc změní stíny zvířat
tam kde jeřábi čekají u vod
až ryby času řeknou podzim
tomu dotýkání za zdmi hladin
jakému jsme vystaveni
a píseň ohně vyhasíná slovy
jež zůstávají v duši i poté
co spadne mi k nohám šat mého těla
a jiskry očí ještě chvíli poletí tam nahoru
kde kreslí ptáci svá sbohem unavenému nebi
tisíci křídly a polibky sebranými mi od úst
Tančím před větrem
necelý a kamsi když mé srdce
vzpíná se k úplňku k jeho krvi
mé maso hadí obepíná mne
jako čas a líbá mne na tvář
rty v nichž tepe jed mých žil
jež leží na dně spirál a kruhů
v nichž svítá čím dál později
snad na znamení polím že je čas spát
když hlína je horká a v kopytech zvoní
všem koním jež ostruhy hvězd
ženou nad hroby do vězení