Návraty

Touha poznat ty nejvzdálenější kraje a dotknout se obzoru až kam jen dosáhnu... To jsem já. Dokud mám ovšem suché boty a v batohu něco k jídlu. Dokud je mapa čitelná a kompas funguje. Život je cesta a dokud při ohlédnutí stále vidím odkud jsem vyšla, cítím se bezpečně. Ale jakmile chytnu stopa a naskočím na horskou dráhu, cesta začně zatáčet, klesat a stoupat rychleji, než stačím registrovat. Najednu se ocitám v místě, kde má svět neznámý zvuk a barvy, které neumím pojmenovat. Tam, kde lidé mluví cizí řečí a používají nečitelné posunky, si občas potřebuju najít místo, kde se dobře přemýšlí a ve všem neznámem se usilovně snažím identifikovat něco, co mi svou povědomostí připomenulo, že jsem tady správně. Snažím se vystihnout zklamání, kdy po návratu ze země za obzorem, jakoby stačí, návrat samotný a poselství, které vláčím s sebou jako triumf, kterého si cením, zůstane ležet před prahem nepovšimnuto.