Listopad

Procházim se alejí na konci listopadu stromy jsou tu dneska docela samy kapky deště voní a rozpíjí se v prachu blížim se k domu, co vynořil se z dáli Když přijdu blíž, zůstanu stát, uslyšim svojí hudbu hrát, pak hlasy lidí ke mě jdou, otvírám dveře před sebou. Teď najednou už nejsem sám, úsměv ve tváři zase mám, bavim se, hraju, utíkám, zapomínám. Kam letí člověk, který nedoletí má v sobě kámen, vrátí se k zemi Všichni maj křídla, co zaniknou Některý lidi ani neunesou Blížim se k ránu na konci listopadu. Lidi tu sedí docela sami. Všichni jsou za sklem, blíž se k nim nedostanu. Jsem jenom člověk, co vynořil se z dáli.

---