Loučení

Možná máme stejnou cestu,
třeba osud sdílíme,
pověz ale proč vždy klesnu,
když se k sobě blížíme?

Proč nemůžu ti býti mužem,
a ty pro mne ženou mou.
Proč mne rána do zad nožem,
vždy nechá klečet na kolenou?

Proč před tebou stále klečím
a dávám svoje srdce v šanc?
Vždyť láska je něčím hezčím,
byť občas ztrácí všechen glanc.

Kráčej prosím cestou svojí,
ale na mne vzpomínej,
že jsme mohli býti svoji,
tak jdi a zpět se nedívej.