Logický vývoj situace

Podívej se na nebe,
krvácí z tisíce ran,
kapky deště barvy krve,
stékají po tvářích tvých,
cítíš jak mráz na kůži zebe
časem projdeš stovkou bran
A však jakou projdeš prve
to už máš jen v rukou svých.

Jsi jen pouhý prznitel,
cítíš snad žluč v hrdle svém?
Kdo to byl ten stvořitel
jenž zničil lásku v srdci tvém.

Chápeš už ten problém celý?
Je to osudem nás všech,
a i kdybychom štěstí měli,
noční děsy zříme v snech.

Lidstvo ničí samo sebe,
tak přidej se jen do proudu,
pak už zříme jenom tebe,
jak měníš se tu v pobudu.