Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bouřka

01. 09. 2010

664

Autor

Lampička

pocitovka

Je tma, přestože se teprv schyluje k páté. Je dusno a vzduchem se nese napětí. Jako statická elektřina. Ticho, rušené jen klapotem klávesnice. Protivný zvuk chlazení počítače, protivná blikající obrazovka stolního počítače. Nevkusné sny, uskutečněné jenom díky šikovné grafice. Vesmírná monstra zmírají po tisících.

Deset minut ho jenom sleduju. Sednu si tak, ať se vejdu do jeho zorného úhlu a pozoruju, jak se mu chvějí svaly pokaždé když rychle mačká spoušť. Sleduju jeho soustředěný výraz. Jak si olizuje rty. Sleduju a čekám. Nevydržím to a přisednu si. Pohladím po rameni. Políbím na tvář. Opřu se a čekám.

Nevnímá.

Zabíjí nepřátele.

Nevnímá.

Čekám.

Vím, že se nedočkám.

Barevné záblesky a animovaná krev.

Hodím na sebe župan a otevřu dveře balkonu. Po tvářích mi tečou slzy a zase si uvědomím, že mi něco chybí. Je mi líto, že nekouřím. Teď by se mi strašně hodila cigareta. Místo toho si sednu na práh, kolena přitažená k hrudi, a pozoruju černou oblohu. Slzy stihly vychladnout a už ledové stékají na klíční kosti. Otřesu se zimou a nepříjemným pocitem, který se šíří od hrudi. Hluboký zvuk jako by mi rozvibroval kosti. Zabořím bradu do měkkého froté a přemýšlím, jestli má ještě cenu tady sedět a mrznout.

Nebem se rozkošatí blesk. Pokryje snad celou oblohu. Jak rychle se objeví, tak rychle zmizí. Zbude po něm jenom otisk na sítnici a neskutečně dlouhé hřmění. Zní jako hudba. Jako by se symfonický orchestr mazlil s dlouhou předehrou a pak náhle nasadil tympány.

"Co se děje?"

Zvednu hlavu, on stojí ve dveřích balkonu. Blesk osvětlí moje slzy. Přisedne si ke mně, ruku kolem mých ramen. Opřu se o jeho hrudník, ucítím jemný dotyk ve vlasech.

Silně mě k sobě přitiskne.

Nebe pro nás spustí představení