Už jsou to dlouhé tři roky, kdy jsem prožil to, co jsem prožil, ovšem každý z nás má v životě vzpomínky, na které nikdy nezapomene. Někdo může říct, že jeho nejsladší vzpomínkou je nějaká výhra v soutěži, nebo založení rodiny či dokonce výlet do ciziny. Ovšem já mohu směle říci, že jsem zažil něco, co mi můžou minimálně dvě generace přede mnou závidět. Zažil jsem zápas snů, zápas, který zlomil dlouholeté prokletí pražské Slavie a konečně ji nasměroval do Champions League, kam po právu patří. Stál a fandil jsem něčemu, čemu fandily tisíce lidí přede mnou a nezažily to, co jsem mohl zažít já, proto se uvolněte a vychutnejte si mnou jízdu, kterou zažil obyčejný fanoušek Slavie při jednom z nejemotivnějších zápasů slávistické historie.

 

Slavia: M. Vaniak - M. Krajčík, E. Brabec, M. Suchý, F. Dřížďal - P. Janda, M. Švec, M. Tavares, D. Kalivoda  - V. Šmicer, S. Vlček
Ajax: M. Stekelenburg - J. Colin, J. Stam, T. Vermaelen, U. Emanuelson  - B. Kennedy, G. Gabri, J. Heitinga, L. Delorge - K. Huntelaar, L. Suárez

 

 

Ano, už je to tady, konečně se ocitám na Strahově, proč se ovšem těším do téhle díry? Tento 70 let starý stánek je opravdu dnem nehezké a hlavně nefunkční architektury. Tento stadion, který si pronajímá Slavia společně s Jehovisty a Sokoly, není pravým domovem. Člověk je při každém zápase otráven tím, jak je to daleko. Jak chodí málo lidí a jaká je tam strašná zima. Špatné spoje se dají také vytknout. Ovšem tento stadion „SLAVIE VOLE!!“ je také silným zážitkem, který člověk nevymaže z paměti. Zde se odehrály jedny z nejlepších zápasů, které si pamatuji. A to ne kvůli tomu, že by to byl pěkný fotbal, ale kvůli té atmosféře, která na stadionu panovala. Kvůli tomu, že člověk byl za branou, neviděl na hřiště a ještě mu byla zima, ale byl tam s další tisícovkou lidí, kterým to vadilo stejně jako jemu, vůbec. Oni sem totiž chodili kvůli srdíčku, kvůli zábavě, kvůli tomu, že byly v kolektivu lidí pevných, tvrdých a neústupných. No a taky tam bylo levný pivo.

„Hele kámo, nechceš lístek, za líťo je tvůj, nejlepší místo. Di do prdele, dyť to je dvojnásob. PLESK.“ Člověk už u pokladen pozná, že to nebude obyčejný zápas. Je zde nebývale krátká fronta. Ano, jelikož mají všichni lístky, nemusí se mačkat u vstupu, který je bohužel hned u pokladny, což znamená obří nával. Prodírám se skupinkou SECURITY ... „hele kámo, nemáš nějaký pyro? Co je tohle, žádný PETky, vole.“ a hele stromy. Jediná krása na ďábelském Strahově. No co, stejně je na záchody fronta. „Uffff.“ Cestička je lehce do kopce, připadám si jako bych stoupal na vrchol Olympu, kde si dám pokec s nějakejma těma bohama. Radši se posilním. Dvě pivka za páďo, to je super. „Sestava pražské Slavie: V brance číslo...“ Ano, je to tady, rychle nahoru. Strahov je jediný stadion, kde člověk stoupá ne po schodech, ale tunelem na tribunu. Opravdu si připadám jako někdo vyvolený. Nejsem pouze jeden z plného stadionu, jsem ten jeden, ten vyvolený ze všech. Ano, jsem tu proto, abych vybojoval postup. Budu bojovat, ano já to zvládnu. A už vidím světlo na konci tunelu... „Slavie... Praha... Slavie... Praha... Slavie... Praha... Slavie... Praha...“ Ano, stadion se mi otevírá v celé své nekráse. Utrhané sedačky, rozlámané schody a staré bariéry, které nás, pravé fanoušky strkají do ohrady. Proč se cítím uvězněn v prostoru s otevřeným výhledem? Ale objevuje se knedlík v krku, čím to je? Ne, to není knedlík ze strachu, ale z překvapení. Stadion je zcela plný. Plný a krásný. Hlava na hlavě je naskládána v sektorech, které jindy zejí prázdnotou. Ach...! To je krása, když člověk přemůže minulost, stáří. Vítězství nové generace. Ohromné reflektory rozzáří celý stadion a ukáží každý červeno-bílý dres, kterých je zde dnes opravdu plno. Rychle, támhle je místo. Poprvé je zde více lidí než sedaček a tak s kamarádem zaujímáme místo pro jednu sedačku dva a vůbec nám to nevadí. Opět se člověk cítí sevřeně, jako v lidské svěrací kazajce. Ovšem tato je tak krásně vzdušná, že jenom nažhavuje plíce. Ano... hráči nastupují na hřiště. Přichází první euforie. Celý stadion poprvé zvedá šály a zpívá, zpívá hrdě a silně. „Znááám jednu Slááávii, znááám já pražskej klub. Nejlepšííí z klubůů co jáá znááám. Každej vííí, kdo ji zná, že je bílo-červená na hřišti i v našich srdcích vyhrává.“ Ano, je to jiný text k písni z Princezny ze mlejna, a na stadionu zažívá majestátní úspěch. Znamená to, že jsem blbec? Znamená to, že každý, kdo zpívá, je taky blbec? Já nevím, fouká, ne, ono fučí. Sakra, proč já se nakonec teple neoblékl? Jo, aha, protože mi to radila máma. „PÍÍÍSK“

Je to tady. Já se na to tak těšil, že mi chvíli trvalo, než jsem si to uvědomil. Stadion bouří. Zem se otřásá a to je teprve začátek. Po minutě mě napadne, jestli stadion vydrží takhle velký nápor, kterému je vystaven. Vyhraje zde energie fanoušků nad necitlivým zásahem lidské ruky do strahovského kopečka? Počkat, nad čím to přemýšlím. Vždyť hraje Vláďa Šmicer. Můj dětský hrdina. Takzvané Štístko, které kam přijde, tam vyhraje. Je to on, kdo dokázal nastoupit za celou sezónu pouze k pěti zápasům, a nakonec do toho finálového a tam vstřelit gól a zajistit výhru Liverpoolu v Lize Mistrů. V té samé Lize Mistrů, o kterou teď bojuje s týmem jeho srdce. S týmem mého srdce. S týmem našeho srdce „13. minuta zápasu. Bohužel musel být vystřídán Vladimír Šmicer, nahradil ho Milan Ivana.“ To ne, co se mu stalo? Vždyť se nic nestalo, nebo stalo? No přece to není jenom o něm. Musíme to zvládnout i bez něj. Ale sakra, nálada klesá. Padá temnota na stadion. Není to obyčejná temnota, je to ohromné zvíře, které zahaluje stadion. Fandí se, vidím hráče, oni hrají, ovšem vše je takové mrtvé. Pospěšme si, co se to děje? Čas ubíhá, zatím vše probíhá hladce. PIVO. „Kalivoda... krásný centr, škoda že nebyl využit slávistickými hlavičkáááááááři“ GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL „Stanislav Vlček rozpoutal obrovskou vlnu euforie.“

Ano, Ano, Ano, PIVO, Ano. Je to tam, sundávám mikinu, vedro se line mým tělem. To je žár, koukám, že všichni kolem mě září. Už se vyřvává jméno. STANDA – VLČEK. Ano, to je kapitán, jak se patří. Jeden gól a všichni zapomenou na všechny ty šance, které nedal. Ovšem kdyby to bylo naopak, tak by to bylo to samé. Já už také zapomínám, kolikátá je minuta. Dvacátá třetí, to je znamení, dvacet tři to je symbolické číslo. Jednou jsem četl, že... „Tyto přihrávky za obranu jsou pro Slavii velice nebezpečné... a Suaréz srovnává na jedna jedna.“ Stalo se to nejhorší. Člověk, který je v euforii, nikdy nevěnuje pozornost času, ani fotbalu, prostě si užívá. Jak já bych něco rozbil. Koukám, že pár sedaček už je vykopáno, taky si kopnu. Ach, to je blaho. Já dělám bordel. Jsem ten nejhorší živel, který společnost vyplodila. Je to tak. Navíc pořád prohráváme. Chytáme se za ramena. „Slavie GÓL GÓL GÓL.“ Co má tenhle chorál za smysl? Opravdu po něm dají fotbalisté gól? Nebo to volám jen tak ze srandy? Nervy, ztrácím půlku nehtů na ruce. Do půlky druhou. To je lidí, to je krása. „Poločasové skóre je 1:1.“ Co to znamená, jediné. Ajax dá gól a postoupí do Ligy Mistrů. PIVO. KLOBÁSA. Ano, načerpat síly. Prorazit Zámek, kterým je pro Slávii Liga Mistrů. Ovšem pokud je pro Slávii Zámek LM, kdo je K. Je to celý klub, je to tým, je to kapitán, je to Pepi Bican, je to František Veselý, jsem to já? Kdo ví? Kousnu si do klobásy. Trošku bych pořešil sestavu, Fanda souhlasí. Taky by jí dal jinak. Co takhle… Kdybych tak mohl hrát za Slavii, to by bylo něco. To by tady pak všichni řvali moje jméno a když... „PÍÍÍÍSK“

Zase jsem to nedokončil. Nemůžou zde prostě dělat pauzy pro intelektuály, kteří řeší velké otázky. Hele balón, a teď je támhle, zase jsem v tom. Čas běží, nic se neděje. PIVO. Nyní přichází čas na otázku, kolik věci se dá stihnout za pět minut. Někdo si posedí na záchodě, někdo si schrupne nebo něco ukradne. Ovšem Martin Vabank ze sebe udělal za 5 minut moderního hrdinu. Působil ve Slavii pouze půl roku, ovšem dokázal to,o co se někteří snažili po celá desetiletí, stal se živoucí legendou.

 

69.  !!!	Rohový kop skončil na hlavě Jaapa Stama, Vaniak ale jeho hlavičku k pravé tyči zázračně vytáhl, následná dorážka mířila nad.
73.   !!!	Suárez se objevil sám před Vaniakem, střelu mezi nohy náš gólman skvěle vyrazil a následně odkopával Krajčík.
74.   !!!	Huntelaarovu obrovskou šanci opět skvěle zlikvidoval Vaniak na roh, Huntelaar hlavičkoval z malého vápna k levé tyči, Vaniak předvedl skvělou robinsonádu a míč vyrazil. Roh Ajax nevyužil.

Ano, přesně v těchto dobách se ukáže, kolik legend má klub v nebi. Při těchto zákrocích trnula krev v žilách, pokusy končí jen těsně vedle branky. Tým je v krizi, pod ohromným tlakem. Stadion se snaží, ovšem je to těžké. Všichni vědí, že jedinou šanci, jak vyhrát a jak udržet výsledek, je povolat slávistické bohy. „Bican, Puč a Pláááánička, z nebe se dívají, jak Slavie válí. Bican, Puč a Plánička, na Slavii jsou hrdí. A VŠICHNI.“ Stadion bouří, zvedají se i lidé nad sedmdesát. Nikdo nechodí pro pivo. Nervozita je tak silná, že se začínají balit jointy. Vedoucí kotle Strašák vypadá na mrtvici. Snaží se fanoušky povzbudit, ovšem vypadá stejně zoufale jako zbytek tribuny. Objevuje se kouř, ne, už zase. Nic nevidím, není to dýmovnice. Opět onen kouř, co budu dělat. Mám mlhavo před obličejem. Světlo na konci tunelu. Ohromné reflektory, hlava se mi točí. POMOC…!

„Brabec odvrátil roh, suverénní dnes ve hře hlavou. Tavares… Ano, běž, běž co nejdál od brány, ne ne, to je šance, běž a dej Holas, prosím.Motá se mi hlava, běž rychle… „pravda, asi si pomohl šlapákem, ale to je šance, dva na jednoho. Vlček…ne, Vlček. Standa to nedá, on to nedá. Kolik šancí už měl. Stando pojď. Zastavuje se mi tep. Cítím se, jako kdybych padal z mostu. Dopadnu, nedopadnu. Těch pár vteřin je nejhorších…. Vlček, Stanislav Vlček posílá Slavii do Ligy Mistrů. Je to hrdina…!!!“

Je to tam, jsme tam. Objímám se s každým. Ještě tady, ty a ty. Ty taky kámo. Jooooo. Je to tam. Dalších šest minut člověk nevnímá, je v transu. Ovšem nemám zakouřeno před obličejem. Krásně a čistě vidím, kterak Slavie válí.

„PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍSK“

Ano, všichni se hrnou na plochu. Demolují stadion a objímají hráče. Proč? Protože dovedli Slavii do Ligy Mistrů. Ano, nejenom oni ji tam dovedli, ale zvládli jsme to všichni společně. Všichni, kteří v to kdy věřili, se podíleli na tomto úspěchu…

Večer se ztrácí v mlze, nechť Praha pozná, jak se slaví.

 

 

Karel Jarolím splnil slávistický sen

29.8.2007

PRAHA - Prvním trenérem, který dovedl Slavii do Ligy mistrů, je Karel Jarolím. Po zápase se ve spontánní radosti ocitl nad hlavami svých svěřenců. Po zápase hodnotil utkání následujícími slovy: „Co k tomu dodat? Myslím, že jakýkoli komentář je zbytečný, chtěli jsme postoupit, utkání se vyvíjelo dobře, první poločas jsme z kluků cítili nervozitu, nebyli jsme tak aktivní, jak jsme chtěli, ale bylo důležité, že jsme šli do vedení. (Slavia.cz)

 

Oslavy slávisté prozpívali

 

Hrdiny večera Vaniak a Vlček

 

Fotbalisté Slavie jsou v Lize mistrů!

velikost textu: