Básník

žal pod kterým se mé srdce hroutí,

žal kterým se má mysl rmoutí,

žal který se nedá schovávat,

žal před kterým se nedá utíkat,

žal, bolest, strach a nevyřčená slova,

nutí mě na to myslet, znova a znova.

V srdci chlad a splín,

v duši na něž padl strach a stín.

V řece žalu loďka smutku pluje tiše,

básník v úkrytu si své rýmy píše.

Rýmy plynoucí mu přímo z duše,

pero po papíru jak kůň kluše.

Cválá a tvoří písmena a

z písmen dalšími slova.

Slova skládá ve verše rýmující

čistší než sen panny spící.

Básníkovi se žalem srdce svírá,

proč? proč jen ho ráda nemá?

Proč nemůže tuto chvíli trávit s ní?

Proč odtikávají minuty poslední?

Jen poslední zvuk plnícího pera,

padajícího do nočního šera.